9 C 340/2021-63 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 30. 1. 2017 Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 16,90 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 20. 10. 2019. Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 49 963,49 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, smluvního úroku ve výši 5 042,30 Kč kapitalizovaného smluvním úrokem 16,90 % ročně z jistiny úvěru od 30. 1. 2017 do 1. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 526,59 Kč kapitalizovaného od 21. 10. 2019 do 1. 2. 2020, smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z jistiny ve výši 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z celkové částky ve výši 49 963,49 Kč od 2. 2. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným 30. 1. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 500 Kč, vždy v 10. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena tato smlouva, a to spolu s roční úrokovou sazbou 16,90 %. Dne 5. 2. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém úctu č. [bankovní účet], na jehož základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu nově ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný poskytnuté finanční prostředky bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. nově ve výši 2 500 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr postupně čerpal, svůj závazek úvěr splácet však řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně přičítat k nezaplacené jistině úvěru úroky, poplatky a smluvní pokuty a právo na okamžité zesplatnění úvěru. Žalovaný na úvěr uhradil za dobu jeho trvání 18 538,35 Kč. Žalobkyně proto prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný ke dni 20. 10. 2019 a vyzvala žalovaného k uhrazení částky v celkové výši 54 488 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2020, žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 13. 2. 2020 odeslaným doporučeně, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne 17. 2. 2020 vyzván. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině 49 963,49 Kč, na úrocích 5 042,3 Kč a na poplatcích 1 800 Kč. 6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu, zda ověřovala úvěru schopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, uvedla, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když porovnávala uváděné příjmy žalovaného s výpisy účtu klienta. Výdaje žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně stanovila podle svého interního ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila, že by výdaje žalované ověřovala. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>14. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace