9 C 359/2021-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 13. 8. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené mezi žalobkyní, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Finance, jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným ze dne 19. 2. 2018. Žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr evidovaný na podúčtu [číslo] ve výši 43 215,50 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč, jejich splatnost byla vždy 17. den v kalendářním měsíci. Strany si sjednali roční úrokovou sazbu 22,68 % a pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení s poslední splátkou a celý jeho dluh se stal splatným, a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 24. 6. 2021. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 31. 7. 2021. Žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného současně vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 18 004,61 Kč, úroků ve výši 2 454,26 Kč, pojistného ve výši 539,15 Kč, náhradu nákladů za vymáhání ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 489,59 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z prodlení ve výši podle ustanovení občanského zákoníku a příslušného nařízení vlády z částky 19 733,35 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, odeslanou dne 2. 8. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 19. 2. 2018 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí návrhu a smlouvy byly produktové podmínky pro klasické úvěry, produktové podmínky pro revolvingové úvěry a sazebník pro úvěry. Žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč, a to včetně úroků ve výši 22,68 % ročně a pojištěním ve výši 4,99 % ze splátky úvěru do 17. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Pro případ, že nebude poskytnutý úvěr splácen řádně a včas, byla žalobkyně oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostal do prodlení více než 30 dnů, dále náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč. Část úvěru byla převedena na bankovní účet zprostředkovatele úvěru za účelem úhrady prodejní ceny zboží – drobné elektro s prodejní cenou 16 791 Kč. Podle úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení povinností žalovaného. Za období od 2. 8. 2018 do 10. 8. 2018 vyčerpal žalovaný celkem 30 000 Kč, ke dni 18. 6. 2021 činila dlužná částka úvěru poskytnutého prostřednictvím úvěrového rámce celkem 22 187,61 Kč, z toho úroky z úvěru ve výši 2 454,26 Kč, pojistné ve výši 539,15 Kč, nesplacený poplatek za odeslání upomínky ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 489,59 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr čerpaný prostřednictvím úvěrového rámce řádně nehradil, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 24. 6. 2021 od úvěrové smlouvy a ke dni 31. 7. 2021 úvěr zesplatnila. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil celkem 46 086 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění dne 2. 8. 2021, žalovaný na ni nijak nereagoval, ani ničeho nezaplatil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne 19. 2. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce, jenž činil 30 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal až do úvěrového rámce 30 000 Kč, žalobkyni uhradil 46 086 Kč, svůj závazek tedy řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně proto od smlouvy o revolvingovém úvěru odstoupila a prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 31. 7. 2021 za splatný a tuto skutečnost žalovanému písemně oznámila. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co k tomu byl žalobkyní ve výzvě k plnění vyzván. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53)