11 C 303/2022-44 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí s tím, že uzavřela se žalovanou dne 20. 9. 2021 dohodu o narovnání, na jejímž základě byla nahrazena všechna práva a povinnosti smluvních stran ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 25. 2. 2021. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 29 568 Kč, a to měsíčními splátkami ve výši 1 232 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 1 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 27 962 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od 18. 3. 2022 je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 13. 4. 2022. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné dohody o narovnání na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna dluh splácet. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že stávající závarek z dohody o narovnání vznikl v minulosti na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kdy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 100 Kč s tím, že se zavázala vrátit prostředky v celkové výši 29 571 Kč. Na tento úvěr celkem uhradila částku ve výši 18 479 Kč, vzhledem k tomu, že již neměla další finanční prostředky na splátky, podepsala s žalobkyní shora uvedenou dohodu o narovnání. Žalovaná však má za to, že žalobkyně řádně nezkoumala při poskytnutí revolvingového úvěru její úvěruschopnost, když plat žalované byl v té době nízký, což žalobkyni dokládala a rovněž již v té době měla dvě půjčky. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně (původně vystupující pod názvem [právnická osoba]) s žalovanou uzavřela dne 20. 9. 2021 dohodu nazvanou„ dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři“, v níž strany prohlašují, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 25. 2. 2021, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 29 571 Kč, žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavazuje, že uhradí žalobkyni částku ve výši 29 568 Kč, a to formou 24 pravidelných splátek ve výši 1 232 Kč počínaje měsícem říjnem 2021 (výpis z obchodního rejstříku, dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři). Žalovaná na smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] uhradila ze svého účtu celkem částku ve výši 18 479 Kč, kdy poslední platba ve výši 1 200 Kč proběhla dne 25. 3. 2021 (výpis z účtu žalované). Žalovaná byla v roce 2021, kdy uzavírala shora uvedenou smlouvu nazvanou„ dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři“ zaměstnána u společnosti [právnická osoba], odštěpený závod [obec], její příjem za měsíc srpen 2021 činil částku 23 487 Kč (potvrzení o příjmu žalované). Žalovaná v roce 2021 splácela ještě další půjčku u [právnická osoba]. Mezi žalobkyní a žalovanou probíhala rozsáhlá emailová komunikace, kdy žalobkyně sdělovala žalované její prodlení s úhradou splátek dle shora uvedené revolvingové smlouvy, a dále zasílala návrhy řešení a výše splátek (emailová komunikace mezi žalobkyní a žalovanou). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 30. 1. 2022 (výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne 12. 1 2022 a podacím archem z téhož dne). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná dohoda nazvaná dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, splňuje náležitosti dohody o narovnání ve smyslu ustanovení § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 6. Podle ust. § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 7. Podstatou narovnání tak je odstranění sporných nebo pochybných práv a povinností mezi smluvními stranami s tím, že se původní závazek zruší a zároveň je nahrazen novým závazkem vyplývajícím z dohody o narovnání. K tomu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 5000/2008 ze dne 22. 4. 2010, dále rozvedl, že„ institut narovnání slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům. (…) Účelem narovnání ve smyslu ustanovení § 585 odst. 1 občanského zákoníku je odstranit spornost nebo pochybnost vznikající např. o tom, zda byly splněny předpoklady vzniku nebo zániku určitého práva, spornost nebo pochybnosti týkající se výše pohledávky, její splatnosti apod., přičemž spornost nebo pochybnost může být skutková i právní, objektivní i subjektivní. 8. Z obsahu shora uvedené dohody vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 25. 2. 2021, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 29 571 Kč, žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavázala, že uhradí žalobkyni částku ve výši 29 568 Kč, a to formou 24 pravidelných splátek ve výši 1 232 Kč počínaje měsícem říjnem 2021. Z obsahu dohody tedy není vůbec patrné, v čem má spočívat spornost ohledně těchto práv a povinností. Z dohody dále není zřejmá ani spornost ohledně výše dlužné částky a dále závazek žalované, že uhradí celkovou částku ve výši 29 568 Kč formou splátek. Žádný údaj o tom, co žalovaná považuje za sporné, dohoda neobsahuje. V situaci, kdy žádná práva a povinnosti označená v dohodě nejsou mezi účastníky sporná a není zřejmé, jakým způsobem došlo k jejich narovnání, nelze uvedenou dohodu za narovnání ve smyslu § 1903 o. z. považovat. Podobně se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 288/2001 ze dne 29. 5. 2002, když zjistil, že„ nelze listinu označenou jako„ dohoda o narovnání“ považovat za narovnání podle § 585 a násl. obč. zákoníku, když z textu této listiny je zřejmé, že důvod ani výše dluhu nebyla mezi účastníky sporná či pochybná; naopak tento dluh (závazky) byl žalovaným uznán co do důvodu i výše.“ 9. Podle § 574 o. z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Současně podle § 575 o. z. platí, že má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. 10. Shora uvedená dohoda dle soudu podle svého obsahu představuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., když je z ní zřejmá vůle žalované uznat svůj dluh z původní smlouvy o revolvingovém úvěru v určité výši. Uznáním dluhu však nedochází ke vzniku nového závazku, tento pouze zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V daném případě tak na základě dohody nedošlo ke vzniku nového závazku, ale k uznání dluhu žalované vůči žalobkyni dle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2021. 11. S ohledem na shora uvedené se soud proto dále zabýval otázkou, zda byla před uzavřením této smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 25. 2. 2021 zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 12. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ničeho neuvedla, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu