14 C 167/2021-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 176 Kč s příslušenstvím z titulu nevrácené půjčky, kterou žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 11. 2006. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena prostřednictvím dožádaného soudu na Slovensku. 3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu na Slovensku. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. 4. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C [číslo] [právnická osoba], proti U. M. [příjmení]. 5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, neboť žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. 7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 22. 11. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce, a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se za to zavázal původnímu věřiteli zaplatit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 176 Kč, tj. celkem částku 10 176 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Jelikož žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, za celou dobu smluvního vztahu uhradil 1 000 Kč, vzniklo původnímu věřiteli právo na uhrazení dlužné jistiny ve výši 5 410,38 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 3 765,62 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení předmětné pohledávky původního věřitele na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně dosud neuhradil. 8. Ohledně právního posouzení soud postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého, není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (než právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Ve smyslu tohoto ustanovení soud věc posuzoval podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“). 9. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal původnímu věřiteli tuto částku vrátit včetně souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 4 176 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli sjednanou částku půjčky včetně poplatku za poskytnutí půjčky v termínu splatnosti neuhradil. V důsledku nesplnění povinnosti žalovaného vrátit půjčené peněžní prostředky původnímu věřiteli vznikl tomuto nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné půjčky a souhrnného poplatku v celkové výši 9 176 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení předmětné pohledávky původního věřitele na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, odeslaným žalovanému dle podacího archu dne 1. 2. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky naposledy vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 29. 7. 2021, odeslané žalovanému dle podacího archu dne 30. 7. 2021 Ani poté žalovaný ničeho neuhradil. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil původnímu věřiteli řádně a včas, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku a původnímu věřiteli, resp. žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení žalované částky spolu se zákonnými úroky z prodlení. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení z dlužné částky až ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 19. 12. 2020, do zaplacení a rovněž k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené toliko o sedm procentních bodů. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o.s.ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 9 176 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, písemné podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).