15 C 20/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 796,90 Kč spolu s příslušenstvím, z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně po prověření úvěruschopnosti žalovaného zaslala žalovanému návrh konkrétní smlouvy o úvěru. K uzavření smlouvy o úvěr došlo dne 18. 1. 2021. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpání úvěru převodem na jeho bankovní účet [číslo] [bankovní účet], žalovaný takto vyčerpal celkem částku 13 796,90 Kč, kterou měl splatit nejpozději do 18. 5. 2021. Žalovaný poskytnutý úvěr nezaplatil řádně a včas, a to ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně, ta proto postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění před podáním žaloby, odeslané dne 23. 6. 2021, vyzván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena dne 18. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba] jako Věřitelem a žalovaným jako Klientem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Klient byl ve smlouvě identifikován rodným číslem, trvalou adresou, telefonním číslem a emailovou adresou. Soud dále zjistil, že Věřitel se zavázal poskytnout Klientovi spotřebitelský úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 80 000 Kč s tím, že je Klient oprávněn peníze z Úvěru čerpat po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně, a že se Klient zavázal tento úvěr vrátit. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 11,99 % měsíčně. Klient se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající 12,50 % z nesplaceného úvěru, nebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na jeho bankovní účet. Klient se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit Věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úroky z prodlení dle platných právních předpisů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. 5. Z výpisu aplikace právní předchůdkyně žalobkyně je zřejmé, že žalovaný úvěr čerpal dne 18. 1. 2021 převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z faktury vystavené na jméno žalovaného je pak zřejmé, že žalovaný čerpal celkem 13, 796.90 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba] jakožto Postupitelem a žalobkyní jako Postupníkem, podle které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2021 má soud za prokázané, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 23. 6. 2021, odeslané dle podacího lístku téhož dne, soud zjistil, že žalovaný byl k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby řádně vyzván. 8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 9. Žalovaný požádal dne 18. 1. 2021 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o revolvingový úvěr s možností čerpání do výše 80 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně schválila téhož dne. Z výpisu aplikace právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému úvěr čerpat převodem na jeho bankovní účet, čehož žalovaný využil již prvního dne, tj, dne 18. 1. 2021. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu s úrokem ve výši 12,50 % z nesplaceného úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nesplatil řádně a včas, dlužná částka činí 13, 796.90 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2021. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 6. 2021, odeslaným dle podacího lístku téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. 10. Přípisem zdejšího soudu ze dne 6. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení ničím nedoložila. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Závazkový právní vztah uzavřeli žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 21. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně sp