15 C 385/2021-74 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 45 289,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 14. 12. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, později navýšenému na 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky a poplatky splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí této smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb. Převzetím kreditní karty žalovaný vyslovil souhlas s výší úvěrového rámce stanoveného žalobkyní a se zvolenými doplňkovými službami. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovanému otevřela úvěrový účet č. [bankovní účet] a kartu žalovanému vydala, žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne 30. 11. 2019 prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaný dále neuhradil ničeho přesto, že k tomu byl předžalobní upomínkou žalobkyně vyzván. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 795,97 Kč odpovídající jistině, dále smluvní úrok ve výši 5 535,92 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 094 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 400 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30. 6. 2020 částkou 2 447,28 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 331,89 od 1. 7. 2020 do zaplacení. 2. Dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 10 500 Kč s tím, že žalovaný tuto částku uhradil pěti splátkami (dne 9. 3. 2021 ve výši 1 500 Kč, dne 9. 4. 2021 ve výši 1 500 Kč, dne 10. 5. 2021 ve výši 1 500 Kč, dne 5. 11. 2021 3 000 Kč a dne 17. 12. 2021 ve výši 3 000 Kč). Žalobkyně uhrazenou částku započetla na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny dluhu od 1. 7. 2020 do 17. 12. 2021 ve výši 6 791,12 Kč a na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 447,28 Kč a na část poplatků. Soud postupoval v souladu s § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle které, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k tomu, že byl návrh vzat částečně zpět ještě před prvním jednáním ve věci, soud dle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval stanovisko žalovaného. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (dále jen„ smlouva“), z Dispozic ke smlouvě [číslo] z všeobecných produktových podmínek, z produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu, sazebníku poplatků, z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro kreditní kartu, soud zjistil, že žalovaný jakožto Klient uzavřel dne 14. 12. 2017 s žalobkyní jakožto [příjmení] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky. Na základě uvedené smlouvy se [příjmení] zavázala poskytnout ve prospěch Klienta úvěr, který je oprávněn opakovaně čerpat až do výše úvěrového rámce ve výši 15 000 Kč, a to bez žádosti klienta prostřednictvím kreditní karty vydané klientovi, a Klient se zavázal celý vyčerpaný úvěr včetně úroků ve výši 22,99 % ročně a veškerých poplatků splatit, a to vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise, tj. do konce tzv. bezúročného období a ve výši minimální splátky, rovněž uvedené na výpise, avšak v minimální výši 2 % z čerpaného úvěru s tím, že minimální splátka činí částku ve výši 200 Kč. Dále bylo mezi [příjmení] a Klientem v bodě IV. odst. 6. pís. a) ve spojení s bodem IV. odst. 7. pís. a) smlouvy ujednáno, že v případě že se Klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky [příjmení], je [příjmení] oprávněna prohlásit dluh Klienta vůči Bance za ihned splatný a požádat Klienta o jeho předčasné splnění. 6. Z jednotlivých výpisů ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] za období od 14. 12. 2017 do 30. 11. 2019 a z platební historie ke smlouvě [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně proto v souladu s čl. 31 pís. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných produktových podmínek prohlásila úvěr ke dni 1. 12. 2019 za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě již splatné částky. 7. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 12. 2019, odeslané dle poštovního podacího archu dne 3. 12. 2019, soud zjistil, že žalobkyně prohlásila dluh žalovaného za splatný a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Dluh žalovaného ke dni 1. 12. 2019 činil částku 50 825,89 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2020, odeslané dle podacího lístku téhož dne, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. 9. Přípisem zdejšího soudu ze dne 3. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doplnila tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a vyhledávala žalovaného interních i externích databázích, zejména bankovním a nebankovním registru, v insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Žalobkyně na podporu svých tvrzení doložila vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, žádost žalovaného a potvrzení o výši příjmů žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena dne 14. 12. 2017 v souladu s § 2395 o. z. smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr, což žalovaný využil a čerpal jej až do výše 45 000 Kč. Za poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 22,99 % p.a a také související poplatky. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek stanovených jako dvě procenta z částky vyčerpaného úvěrového rámce měsíčně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na žalobkyninu výzvu k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila svého práva a prohlásila dne 3. 12. 2019 celý úvěr za okamžitě splatný. Jistina byla i nadále úročena úrokem z úvěru ve výši 22,99 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Dlužná částka nebyla uhrazena ani poté, co žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na pohledávku cokoli zaplatil, ve sporu zůstal zcela pasivní, a proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně o nezaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby tak dlužná částka činí 44 028,37 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 535,92 Kč od 14. 12. 2017 do 30. 11. 2019, zákonný úrok ve výši 10 % p.a. z částky 46 331,89 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení. 16. V