15 C 50/2022-43 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o zápůjčce dne [datum], [číslo] na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný převzal peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem 14 083 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, celkem 60 týdenními splátkami po 469 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum], uhradil celkem částku 2 500 Kč. Původní věřitel postoupil s účinností ke dni [datum] svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 2 500 Kč. Žalobce tak požaduje po žalovaném uhrazení celkové dlužné částky ve výši 22 344,70 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 843,18 Kč a dlužného poplatku ve výši 9 501,52 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 272,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 776,64 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 843,18 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 843,18 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal dlužen žalovanou částku. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“) a ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že Smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným jako zákazníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy. Původní věřitel se ve smlouvě zavázal poskytnout Zákazníkovi zápůjčku v částce 14 000 Kč a Zákazník se zavázal zaplatit věřiteli za tuto zápůjčku poplatek v částce 12 283 Kč, který představuje úrok ve výši 2 504 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, dále si strany sjednali pojištění ve výši 1 800 Kč, celková dlužná částka, kterou je Zákazník na základě této smlouvy povinen zaplatit, tak činí částku ve výši 28 083 Kč. Výše výpůjční úrokové sazby činila 29 % p. a. Zákazník se zavázal splatit celkovou dlužnou částku v hotovosti, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 3 smluvních podmínek, v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první po předposlední činí 469 Kč a poslední činí 412 Kč, když první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z příslušné strany ze seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo]) soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jakožto Postupitelem, a žalobkyní jakožto Postupníkem, smlouva o postoupení pohledávek, podle které přešly pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ta je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl podle podacího lístku žalovanému poslán dne [datum]. 6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby s tím, aby uhradil částku 29 929,69 Kč. Z tabulek o umoření ze dne [datum] má soud za prokázané, že zachycuje jednotlivá zaúčtování splátek od žalovaného, jakož i zúčtování řádných úroků a poplatků, přičemž ke dni [datum] dlužná částka činila jistinu 14 000 Kč. 7. Přípisem zdejšího soudu ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu prokázala, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila žalobu tvrzením, že splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, dále zhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy, které žalobkyně ověřila oproti dokumentům vyžádaným od žalovaného, konkrétně pak pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného. Na podporu svých tvrzení doložila žalobkyně jako důkazy rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kartu zákazníka (již spisem), pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného, písemný pokyn k dočasnému výkonu práce žalovaného, smlouvu o nájmu bytu žalovaného. 8. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 14 000 Kč, což žalovaný svým podpisem potvrdil. Žalovaný měl tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 14 083 Kč, který představoval součet kapitalizovaných úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a pojištění, a to celkem 60 týdenními splátkami po 469 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož na úhradu svého dluhu zaplatil pouze částku 2 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tuto skutečnost mu písemně oznámila. Žalovaný na úhradu zbylé části jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky [číslo] EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště. 11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smluv došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 o. z. na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. 12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení ú