16 C 378/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 70 863,10 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdí následující: Žalovaný uzavřel dne 25. 5. 2009 se žalobkyní smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovanému byl na základě smlouvy žalobkyní poskytnut úvěrový limit 55 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal, že jeho účet vykáže alespoň jedenkrát během 180 dnů čerpání flexikreditu kreditní zůstatek, že na jeho účtu bude minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí limit poskytnutého úvěru. Žalovaný povolený úvěrový limit překročil a tím vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek. Žalobkyně proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru žalovanému a debetní zůstatek ve výši 65 454,34 Kč prohlásila ke dni 10. 11. 2020 za splatný a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Dlužná jistina v této výši je nadále úročena sjednaným úrokem z úvěru 24 % ročně. Žalobkyně požaduje dále po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 27. 7. 2021 v částce 3 608,76 Kč a částky 1 800 Kč představující poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky a dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 29. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav. 5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 25. 5. 2009 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly dispozice ke smlouvě, všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Žalobkyně se smlouvou zavázala zřídit a vést pro žalovaného platební účet, na němž se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku do výše 55 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal nepřekročit povolený limit, dodržet měsíční kreditní příjem na účtu do výše 50 % povoleného debetu a dodržovat kreditní období. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu. Společně se splátkou čerpaných peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce úroky a poplatky podle sazebníku poplatků. Úrok z povoleného debetního zůstatku činil 24 % ročně. V případě, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, byla žalobkyně oprávněna veškeré závazky žalovaného vůči ní zesplatnit. V případě překročení povoleného debetního limitu byla žalobkyně oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený účet ke dni zrušení povoleného limitu a žalovanému by tím vznikla povinnost splatit dluh ve splátkách stanovených původní věřitelkou (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 25. 5. 2009, dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 25. 5. 2009, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 9. 2014, základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru účinnými od 31. 12. 2013, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 9. 2013). V průběhu smluvního vztahu žalovaný několikráte přečerpal úvěrový rámec a ocitl se v prodlení s úhradou splátek (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 31. 7. 2020 do 30. 6. 2021). Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, žalobkyně ke dni 7. 7. 2020 převedla částku 65 454,34 Kč na nově otevřený úvěrový účet (prokázáno výpisem z běžného účtu ze dne 14. 7. 2020). Jelikož ani poté žalovaný dluh nevyrovnal, žalobkyně úvěr ke dni 10. 11. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněné částky 65 454,34 Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 12. 11. 2020). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 29. 7. 2021 podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že neuhradil již na svůj dluh ničeho. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 8. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 9. Smlouvou o úvěru se podle § 497 obch. zák. zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky. Za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele (§ 499 obch. zák.). 10. Podle § 502 odst.1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 11. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. lze část smlouvy určit také odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. 12. Podle § 365 věty prvé obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 13. Podle ustanovení § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 5. 2009 smlouvu o účtu a zároveň o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou přečerpání běžného účtu s limitem 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku z úvěru a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách a nepřekročit limit úvěru. Těmto svým závazkům žalovaný nedostál, v důsledku čehož byl úvěr v souladu se smlouvou zesplatněn. 15. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 65 454,34 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 608,76 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od 28. 7. 2021 do zaplacení z dlužné částky, na který má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z. Výše žalované pohledávky ostatně nebyla v žalovaným řízení nikterak rozporována. Dále soud přiznal žalobkyni částku 1 800 Kč představující řádně sjednané poplatky dle sazebníku poplatků (§ 1751 o. z.), a to poplatek za prohlášení úvěru za splatný, za odeslání upomínky a dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o.s.ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 842,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 835 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 70 863,10 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby), v poloviční výši 1 970 Kč za odeslání jednoduché předžalobní upomínky včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 750 Kč ve výši 2 257,50 Kč.