16 C 9/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021, domáhá zaplacení částky 23 849 Kč s příslušenstvím uvedeným výše ve výroku rozsudku. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely dne 24. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit věřitelce částku 14 000 Kč a dále částku 9 849 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 693 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 398 Kč, poslední splátku byla žalovaná povinna uhradit nejpozději do dne 17. 6. 2020. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z původní věřitelky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: [právnická osoba], jako věřitelka a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne 24. 4. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitelka žalované poskytla částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že hotovost v částce 14 000 Kč převzala. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje uhradit věřitelce poplatek za zápůjčku ve výši 9 849 Kč, který se skládá z úroku 2 504 Kč, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 693 Kč. Dále je v textu smlouvy, že celkovou dlužnou částku se dlužník zavazuje uhradit v 60 týdenních splátkách po 398 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Před uzavřením smlouvy vyplnila žalovaná zákaznickou kartu, ve které uvedla údaje o svých příjmech a výdajích, které původní věřitelka ověřila proti pracovní smlouvě. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u [právnická osoba] Market a její průměrný měsíční příjem činí 32 513 Kč, což doložila, odhadované měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč (prokázáno kartou zákazníka). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by sjednané splátky hradila). [právnická osoba], a žalobkyně, uzavřely dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, podle které [právnická osoba], postoupila své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). V příloze uvedené smlouvy je uvedena pohledávka za žalovanou (prokázáno přílohou smlouvy). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Po právní stránce soud posoudil vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle uvedeného ustanovení přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 věty první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve výši 14 000 Kč. Účastníci si dále platně sjednali pevný smluvní úrok ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 693 Kč. Pokud jde o úrok, na str. 1 smlouvy je výslovně uvedeno, že sjednaná úroková sazba je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Doba trvání smlouvy je přitom podle čl. 9 do doby splatnosti poslední splátky. Ze smlouvy nevyplývá, že by měla žalovaná po skončení řádné doby trvání smlouvy hradit další úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky. Požadavku na úhradu úroku tedy soud vyhověl pouze co do částky 2 504 Kč (úrok za řádnou dobu trvání smlouvy), ve zbytku požadavku úroku soud žalobu zamítl. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila ve smluvně sjednaném termínu splatnosti, dostala se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni prodlení. Žalobkyně je oprávněna domáhat se dlužné částky po žalované, neboť žalované bylo ze strany původní věřitelky oznámeno, že pohledávka za ní byla postoupena na žalobkyni (srov. § 1881 a § 1882 odst. 1 o. z.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 23 849 Kč, tedy z 92 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 2 075,11 Kč, tedy z 8 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 84 % (92 – 8) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 954 Kč (podle položky 2 odst. 1 sazebníku soudních poplatků); z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 84 % z částky 2 406 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 2 021 Kč. Podmínky pro přiznání nižší náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (což je soudu známo z úřední činnosti) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).