19 C 390/2022-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobci se žalobou podanou dne 1. 11. 2022, domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému, aby se zdržel rušení pokojné držby práva přístupu a příjezdu žalobců k rekreačnímu objektu [obec] č. e. 11 – rod. rekr., stojícímu na pozemku st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] u [obec] a k rekreačnímu objektu [obec] [anonymizováno] – rod. rekr, stojícímu na pozemku st [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], a to ukládáním zeminy a kamení na pozemku [číslo] – ostatní plocha, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec]. Dále se domáhali rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k uvedení pozemku [číslo] – ostatní plocha, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec], do stavu před rušenou držbou, konkrétně odstraněním veškeré navezené zeminy a kamení. Formulace této povinnosti byla žalobci upřesněna podáním došlým soudu v poslední den lhůty pro vydání rozhodnutí, když časově bezprostředně reagovala na vyjádření žalovaného. Přičemž nešlo o změnu žaloby, pouze o přesnější formulaci stavu, do kterého má být pozemek uveden. 2. Žalobci uvedli, že mají ve svém společném jmění manželů stavbu rekreačního objektu [obec] č. e. [anonymizováno] – rod. rekr., stojící na pozemku st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] u [obec], zapsána v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na [list vlastnictví] a dále stavbu rekreačního objektu [obec] č. [anonymizováno] – rod. rekr, stojící na pozemku st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] u [obec], zapsána na [list vlastnictví] (dále též jen„ chata č. e. 11, chata č. e. [anonymizováno]“). Žalovaný má od 13. 5. 2022 ve svém vlastnictví pozemek [číslo] – ostatní plocha, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec] (dále též jen„ pozemek [číslo]“). 3. Žalovaný podle žalobců svévolně ruší jejich pokojnou držbu tím, že v období od 3. 10. 2022 do 6. 10. 2022 přemístil z pozemku [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] na pozemek [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] velké množství zeminy a kamení, čímž prakticky znemožnil žalovaným přístup a příjezd k jejich rekreačním objektům (za umístění na pozemku [číslo] byl pokutován). 4. K prokázání těchto skutečností předložili žalobci výpisy z katastru nemovitostí k [list vlastnictví], [list vlastnictví] a [list vlastnictví], snímek z katastrální mapy zachycující pozemek [číslo] na něm umístěné rekreační objekty, dále fotodokumentaci pokojného stavu držby před rušením držby a stavu po rušení držby ze strany žalovaného, rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 15. 5. 2020 o odnětí pozemku [číslo] z režimu lesního pozemku a čestná prohlášení vlastníků sousedních rekreačních objektů o okamžiku zahájení rušení držby. 5. Žalovaný ve vyjádření ze dne 11. 11. 2022 s žalobou nesouhlasil. Nepopíral, že na svůj pozemek [číslo] umístil zeminu z jiného svého pozemku, ale mělo tomu být již dne 24. 8. 2022. Žalobci se dle žalovaného o uložení zeminy na pozemku [číslo] dověděli nejpozději dne 2. 9. 2022, k čemuž žalovaný dokládá jím pořízenou fotografii z místa samého, kde je vidět jak uložená zemina, tak i žalobci u svých rekreačních objektů včetně zaparkovaného automobilu a dále detail informace o pořízení snímku s datem 2. 9. 2022. Namítal proto uplynutí subjektivní prekluzivní lhůty. Žalobci předložená čestná prohlášení o počátku rušení držby nepokládal za způsobilý důkaz, a to z důvodu absence poučení prohlašujících osob o následcích uvedení nepravdivého svědectví, případně prohlášení o tom, že by si byly následků uvedení nepravdivých informací vědomi. Uvedl, že chatky těchto čestně prohlašujících sousedů jsou taktéž umístěny na pozemcích žalovaného a jsou jimi taktéž užívány bez právního důvodu včetně okolního prostranství. Dále žalovaný namítal, že nejsou dány důvody pro mezitímní uspořádání vztahů účastníků řízení, když zemina na pozemku [číslo] není rozprostřena po celé jeho ploše, ale toliko pouze bodově a není tak zamezen přístup ke stavbám ve vlastnictví žalobců (k tomu předložil fotografie). Namítal nedostatek důkazů k tvrzení žalobců o předchozím parkování vozidel v místě navezené zeminy. Prostranství kolem chatek ve vlastnictví žalobce je natolik rozlehlé, že i po navezení zeminy jsou na něm žalobci schopni parkovat i více než dva automobily. Tvrdí neoprávněnost držby (více nekonkretizuje). Konečně žalovaný namítá, že návrh žalobců není proporcionální jednak k právům žalovaného jako vlastníka pozemku [číslo] která jsou poškozována ze strany žalobců, a dále k nákladům, které by žalobce musel vynaložit na odvoz zeminy a její uskladnění, kdy tyto náklady žalovaný očekává v řádech vyšších deseti tisíců korun. Zásah podle žalovaného není takové intenzity, která by si žádala okamžitou úpravu poměrů. Uvádí, že žalobcům„ není zamezen přístup k jejich objektům absolutně, jen zřejmě není takový, na jaký byli možná zvyklí“, čímž žalovaný sám připouští pokojnou držbu a zásah do ní. Tvrdí, že mu okamžitou úpravou vztahů může vzniknout škoda nepoměrně vyšší k tomu, jaká práva žalobců jsou teoreticky porušována. Vedle hmotněprávní obrany vznesl žalovaný námitku proti procesnímu postupu soudu – neustanovení tlumočníka. 6. Žalovaný je cizím státním příslušníkem - občanem Ukrajiny, který nepožívá žádných imunit. Není pochyb o tom, že řízení o rušení pokojné držby práva k nemovité věci, nacházející se na území ČR, má pravomoc řešit český soud, a to podle české hmotně právní i procesní úpravy. <b>Námitka nedodržení zásady rovnosti účastníků – neustanovení soudního tlumočníka</b> 7. Žalovaný, občan Ukrajiny spatřoval nedostatek řízení v tom, že mu nebyl ustanoven tlumočník v souladu s § 18 o.s.ř. K tomu soud uvádí. 8. Podle §18 o.s.ř. má účastník právo jednat před soudem ve své mateřštině, podle odst. 2 soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. 9. Soud tedy neustanovuje tlumočníka osobě s jiným rodným jazykem než češtinou automaticky, nýbrž až poté, co taková potřeba vyjde v řízení najevo (§18 odst. 2 o.z.). Smyslem tohoto institutu je zajistit osobě zcela či nedostatečně znalé českého jazyka srovnatelnou kvalitu komunikace se soudem, jakou by se vyznačovala komunikace soudu s osobami, které český jazyk ovládají (důvody Sb. NSS [číslo], NSS 4 Azs 52/2004). Proto samo zjištění, že účastníkem je cizí státní příslušník, eventuálně osoba jiné, než české národnosti, nevede ještě k nutnosti ustanovení tlumočníka takové osobě (R 40/99; Sb. NSS 519/ 2005, NSS 7 Azs 17/2003). Reaguje-li totiž cizinec na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou pro ustanovení tlumočníka dány důvody, nebo zde není taková potřeba (Sb. NSS [číslo], NSS 6 Azs 10/2003). O tom, zda potřeba ustanovení tlumočníka vyšla v řízení najevo, se soud dozví buď z obsahu spisu, nebo z přímého kontaktu s účastníkem při jednání. Automatická není ani poučovací povinnost soudu o možnosti žádat tlumočníka. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003, čj. 7 Azs 17/2003-40) platí, že poučení o procesních právech a povinnostech dle § 36 odst. 1 s. ř. s. (analogicky § 18 o.s.ř.) je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je to podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině proto soud poučí účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. 10. Nadto právo jednat v mateřském jazyce se vztahu jen na jednání před soudem, tím je skutečně jen ústní jednání v rámci nařízeného soudního jednání. Účastník nemá právo na vyhotovení soudních rozhodnutí v mateřském jazyce. Ústavní soud ve stanovisku pléna Pl.ÚS-st. [číslo] ze dne 25. 10. 2005 uved„ Soud připomíná, že v daném řízení právo na pomoc tlumočníka ve smyslu čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nelze rozšiřovat pomocí interpretace, resp. konkretizace čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako obecného ustanovení o spravedlivém řízení. Základní právo garantované čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak. To nevylučuje, aby zákonná úprava poskytla vyšší standard.“ 11. V daném případě soudkyně před zasláním výzvy k vyjádření ověřila z veřejně dostupných rejstříků, že žalovaný figuruje jako statuární orgán, a odpovědná osoba v několika obchodních společnostech, a to již od roku 2005. V ISZR u něho bohužel není zapsán údaj, od kdy na území ČR pobývá. V rámci soudní aplikace ISAS je žalovaný evidován v řízení u OS [obec] od roku 2000, to v různých procesních postaveních včetně svědka, aniž by byl někdy žalovanému ustanoven tlumočník. Uvedené vedlo soud k závěru, že v okamžiku doručování žaloby a výzvy k vyjádření nevyšla najevo potře