19 C 55/2020-57 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 30. 12. 2017 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně podle smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 825 Kč s úrokovou sazbou 19,52 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Současně se žalovaný se smlouvě zavázal uhradit i poplatek za službu životního pojištění ve výši 135 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku, pojištění a odměn se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 188 Kč. Splatnost poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem uhradil pouze částku ve výši 1 600 Kč (započteno 825 Kč na úrok, 448,03 Kč na poplatek za administrativní činnost, 299,97 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a 27 Kč na poplatek za pojištění). Poslední úhrada byla ze strany žalovaného provedena dne 29. 1. 2018. 2. Marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl požadovat uhrazení celé dlužné částky. Dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni jako novému věřiteli. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 8 360 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. 3. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně na základě informací získaných od žalovaného (žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry), kdy tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Žalovaný současně podpisem smlouvy stvrdil pravdivost, úplnost a přesnost poskytnutých údajů a skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet. 4. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 6 860 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 860 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 041,07 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 471,25 Kč, úroků ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny 5 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky jistiny 5 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. 5. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouva o postoupení pohledávky s přílohou seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu odeslání, předžalobní výzva) má soud za prokázaný skutkový stav jak jej vylíčila žalobkyně a je rekapitulován shora. 7. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako řidič VZP pro společnost [právnická osoba], nesplácí další půjčky či úvěry. Dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 10 800 Kč, další příjmy poté 5 000 Kč. Výdaje činí 4 000 Kč na bydlení a na osobních výdajích 5 000 Kč. Tyto údaje měly být ověřeny na základě výplatních pásek, pracovní smlouvy a složenek od ČEZ. Tyto však žalobkyně jako důkaz nepředložila. 8. Závazkový právní vztah uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), přičemž dle § 2395 citovaného zákona smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem dle § 1879 o. z. Soud kvalifikoval vztah ze smlouvy o úvěru jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. 9. V situaci, kdy soud posoudil vztah, jako spotřebitelský úvěr bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy. 10. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud z předložených důkazů a z žalobních tvrzení žalobkyně učinil závěr, že ke zkoumání úvěruschopnosti v rozsahu a způsobem stanoveným § 86 a následující z. č. 257/2016 Sb. nedošlo. Soud upozorňuje i na § 78 z. č. 257/2016 Sb., podle něhož je povinností úvěrujícího uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu atd.). Splněním povinnosti prověřit úvěruschopnost není spoléhání na informace sdělené dlužníkem bez jejich náležitého ověření. 11. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US 199/11) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. 12. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od 4. 8. 2021, kdy byl žalovanému pro neznámý pobyt ustanoven opatrovník a tomuto prokazatelně doručena žaloba. Uvedenému odpovídá výrok I. tohoto rozhodnutí. Ostatní nároky smluvně ujednané ve smlouvě o úvěru soud tedy pro neplatnost smlouvy zamítl ve výroku II. 13. Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru (nebo však tvrzeno), ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve věci uspěla co do částky 5 000 Kč, tj. 72,89 % z celku a neuspěla v rozsahu 27,11 % celku (počítáno bez požadovaného příslušenství, které se do úspěchu pro účely § 142 odst. 2 o.s.ř. nezapočítává). Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu úspěchu a neúspěchu ve věci, tj. ve výši 45,78 % z celkových účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 860 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 15. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), přičemž náhradu nákladů řízení je povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).