19 C 78/2022-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 6 349,09 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedeného se domáhala z titulu neuhrazené půjčky ze smlouvy o půjčce č. 498838853 (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaná uzavřela dne 25. 3. 2011 se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně). 3. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s částkou 9 196 Kč, která představuje souhrnný poplatek sestávající z kapitalizovaných úroků ve výši 1 405 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 090 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 18. 5. 2012. Svou povinnost však žalovaná nesplnila, když půjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 22 654 Kč, zbylou část dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Dne 17. 6. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 349,09 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 071,01 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 347,64 Kč, úroků ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 13. 11. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od 13. 11. 2020 do zaplacení. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 5. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 25. 3. 2011 smlouvu o půjčce č. 498838853, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce a na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem ve výši 9 196 Kč, celkem tedy částku 20 196 Kč, v 60 týdenních splátkách po 337 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o půjčce a citovanými smluvními podmínkami). Z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku v celkové výši 22 654 Kč. Tuto skutečnost žalovaná nerozporovala, soud má proto za prokázané, že žalovaná skutečně uhradila pouze tuto částku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 6. 2016, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 16 569 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky a podacím archem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 3. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 2. 2021 a podacím lístkem). 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 9. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 12. Podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. 14. Podle § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku). 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně dle smluvního ujednání žalované půjčku skutečně poskytla, žalovaná svůj závazek co do vrácení jistiny ve výši 6 349,09 Kč nesplnila. 16. Celkem žalovaná na úvěru čerpala částku 11 000 Kč a na jistině zůstala dlužna částku 6 349,09 Kč. V dané situaci má soud za to, že je třeba aplikovat § 165 z. č. 257/2016 Sb. podle kterého:“ posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle ustanovení § 86 se použije, dojde-li ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona k významnému navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru sjednaného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Účinnost tohoto zákona nastala dne 1. 12. 2016 a od této doby do podání žaloby (1. 12. 2021) žalobkyně vyčíslila smluvní úrok částkou 8 036,18 Kč. Je tedy patrné, že za období od účinnosti předmětného zákona do podání žaloby byl úvěr navýšen o významnou částku (o 73 %). Celkem žalovaná žalobkyni uhradila částku 22 654 Kč, je patrné, že výši úvěru přeplatila více než dvojnásobně. 17. Soud nemohl přehlédnout skutečnost, že již od účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. a posléze z. č. 257/2016 Sb. je při posuzování spotřebitelského úvěru (tím vztah jednoznačně je) posuzována otázka zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku dne 17. 6. 2016, přičemž smlouva byla uzavřena v roce 2011. Z hlediska zásad obecné morálky proto soud nemůže přistoupit k posouzení smlouvy o úvěru jinak než v kontextu účinného zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. jen proto, že žalobkyně uplatnění pohledávky vzniklé z předmětné smlouvy u soudu odložila o 11 let od doby uzavření smlouvy. 18. Z těchto důvodů soud uplatněnému právu žalobkyně nemůže poskytnout ochranu z titulu platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť takto uplatněnou pohledávku považuje za v rozporu s dobrými mravy § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s § 3030. Soud proto právní vztah mezi účastníky posoudil jako vztah z bezdůvodného obohacení. 19. Žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 o. z. spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od doručení žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodnéh