7 C 62/2022-162 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 213 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující náhradu nemajetkové újmy a částky 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující náhradu škody s odůvodněním, že je majitelkou vozidla [anonymizováno] 1,6 TDi, které obsahuje motor s ilegálním softwarem (dále jen„ sw“) a je tak dotčena tzv. emisní kauzou„ [anonymizováno]“ . 1. žalovaná je právnickou osobou a vrcholnou společností koncernu [anonymizováno], který zahrnuje i značku vozidel [anonymizováno] žalovaná je právnickou osobou patřící do koncernu [anonymizováno], dceřinou společností 1. žalované, vyrábějící vozidla [značka automobilu] 1. žalovaná dodávala 2. žalované dieselové motory, jež obsahovaly sw sloužící k podvodné manipulaci testů emisních limitů. Tento sw automaticky přepnul motor do testovacího režimu, který snížil vypouštěné emise oxidu dusíku, takže dané vozidlo podvodným způsobem splnilo emisní limity Euro 5 a Euro 6, avšak v běžném provozu několikanásobně tyto limity překračovalo. Žalované svým jednáním jednaly úmyslně v rozporu s dobrými mravy a úmyslně s využitím lsti zasáhly do práv žalobkyně v zájmu dosahování vyšších zisků, ačkoli se prezentovaly svou šetrností k ochraně životního prostředí, ale ve skutečnosti podváděly své zákazníky a regulatorní orgány. Porušení předpisů ze strany žalovaných bylo předmětem rozsáhlého dokazování provedeného v USA, Německu a dalších zemích. Rovněž i žalované se k porušení těchto předpisů a k instalaci uvedeného sw do vozidel veřejně přiznaly. Žalované tak podle žalobkyně tímto úmyslně jednaly proti dobrým mravům, neboť takto došlo skrytě ke změně vlastností motoru. Zákazníci, ani žalobkyně, neměli v roce 2016 a 2017 k dispozici dostatek informací, aby mohli věrohodně ověřit vlastnosti dotčených vozidel a existenci svých nároků. Na základě dostupných informací (často vydávaných samotnou 1. žalovanou) nebylo ani jasně zřejmé, zda je sw ve vozidlech nepovoleným odpojovacím zařízením podle evropských předpisů, a tedy, zda žalované vůbec nějaké své povinnosti porušily (a nároky mohly vzniknout). Tyto informace měla k dispozici 1. žalovaná, která výsledky šetření přislíbila, ale nakonec je odmítla vydat, protože by představovaly„ nepřijatelné riziko“. Za této situace žalobkyně neměla po svém založení v roce 2017 možnost ověřit a prokázat porušení povinnosti žalovaných a existenci nároků spotřebitelů, jejichž práva se zavázala chránit (pozn. soudu: v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 100/2021). Za účelem přezkoumání skutečného stavu dotčených vozidel a jejich vlastností proto žalobkyně v září 2017 předmětné vozidlo zakoupila. Žalobkyně jej mínila ověřit interními testy a následně případně také prostřednictvím soudního znalce. Tím by žalobkyně mohla přispět k vyvrácení či potvrzení porušení povinnosti žalovaných a existenci nároků vlastníků vozidel. Zároveň gradovala kampaň žalovaných, jejímž účelem bylo zákazníky uchlácholit a šířit nepravdivé tvrzení, že žalované (přinejmenším v ČR) žádnou škodu nezpůsobily, a to (příhodně) v době, kdy média začala upozorňovat na první možné promlčení nároků z emisní kauzy. Za takové situace žalobkyně spolu se svou dceřinou společností přistoupila k podání žaloby proti žalovaným v zásadě obratem s tím, že technické podmínky auta budou přezkoumány u soudu. Žalobkyně v souvislosti s jednáním žalovaných utrpěla majetkovou újmu podle § 2909 o. z. v celkové výši 6 200 Kč obsahující: 1) snížení zůstatkové hodnoty dotčeného vozidla ve výši 1 100 Kč; 2) zvýšení nákladů na spotřebu pohonných hmot dotčeného vozidla po odstranění sw ve výši 1 200 Kč; 3) snížení hodnoty dotčeného vozidla po odstranění sw v důsledku poklesu jeho výkonu ve výši 500 Kč; 4) škodu, příp. bezdůvodné obohacení, v důsledku nadsazené kupní ceny dotčeného vozidla ve výši 3 400 Kč. Veškeré složky požadované náhrady škody byly žalobkyní přibližně stanovené (složky pod body 1) až 3) podle Expertního posudku Oxera), požadované v konzervativní výši, tj. nižší než výši přibližné. Nemajetkovou újmu, jíž se domáhala ve výši 213 800 Kč podle § 2956 a § 2957 o. z., specifikovala tím způsobem, že se jedná o nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do práv poškozeného zákazníka, resp. do cti žalobkyně a důvěry, zásahu do vážnosti a podnikatelské image a cítí se být podvedena, stejně tak má lstivým jednáním žalovaných pocit oklamání. Žalobkyně se domáhala způsobené materiální škody a nemajetkové újmy, která byla způsobena úmyslným jednáním žalovaných v rozporu s dobrými mravy, přičemž i žalobkyně jako právnická osoba požívá ochrany svých nemajetkových práv. Takto zneužívat zákazníky je učebnicovým příkladem rozporu s dobrými mravy, a to jak v rovině civilněprávní, tak v rovině nekalosoutěžní v rozporu s dobrými mravy soutěže. Zásah do práv zákazníků nadále trvá, přičemž v zemích, kde si žalované svých zákazníků váží, byli zákazníci odškodněni. V ČR odškodněni nebyli. Žalobkyně se velmi obsáhle v řízení vyjadřovala, odkazovala na četné novinové i internetové články, prohlášení představitelů žalovaných v tisku, zahraniční rozhodnutí a mnohé další, jež byly v řízení zamítnuty (blíže viz zamítnuté návrhy na dokazování v odst. 14 tohoto rozsudku). Tvrzení žalobkyně byla zcela obecná, vágní, obsahující zejména hypotetická tvrzení o způsobení majetkové újmy a nemajetkové újmy bez přesných a jednoznačných tvrzení, jak bylo konkrétně do práv žalobkyně jednáním žalovaných zasaženo. Soud proto pro stručnost vyjádření žalobkyně uvedl pouze v relevantních intencích. Soud žalobkyni poučil podle § 118a odst. 2 o. s. ř, že požadavek na náhradu škody považuje za požadavek z titulu práv z vadného plnění a žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení. Žalobkyně ničeho nedoplnila. Stejně tak po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ničeho bližšího nedotvrdila k tvrzené imateriální újmě, která měla jí konkrétně jednáním žalovaných vzniknout. Pokud žalobkyně požadovala posoudit své nároky jako nároky z nekalosoutěžního jednání žalovaných, tvrzení za tímto účelem neuvedla (pouze zopakovala již v řízení uvedená obecná vyjádření). 2. Žalované se k žalobě vymezily negativně. Navrhovaly zamítnutí žaloby. 3. 1. žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně koupila dotčené vozidlo s vědomím, že vozidlo je vybaveno dieselovým motorem typu EA189, a to kupní smlouvou dne [datum]. Tedy dva roky poté, co se ve všech médiích začala objevovat tvrzení o existenci dotčeného sw. Ze strany žalobkyně se tak zjevně jedná o uplatnění čistě spekulativního nároku s cílem získat neodůvodněný prospěch. Je zjevné, že žalobkyně vozidlo zakoupila výlučně za účelem získat záminku, aby se mohla do řízení zapojit jako jeho přímý účastník. Žalobkyně je jediným společníkem [právnická osoba] s.r.o. v řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 100/2021, tedy byla účelově založena, aby vymáhala nároky, které uplatňuje touto žalobou (a žalobou pod sp. zn. 13 C 100/2021). Veškeré rozhodné skutečnosti byly žalobkyni známy již od konce roku 2016, kdy byla založena, tj. téměř rok předtím, než vozidlo zakoupila. Při koupi vozidla tak dávno věděla, že motory, resp. řídící jednotky motorů těchto vozů, obsahují dotčený sw. Tvrzená újma tak žalobkyni z povahy věci nemohla vzniknout. Tvrzená škoda ve snížení zůstatkové hodnoty vozidla nemohla vzniknout, neboť žalobkyně zakoupila vozidlo až poté, kdy ke snížení hodnoty mělo údajně dojít. Nadsazení ceny vozidla se obsahově překrývá s případnou újmou spočívající ve snížení zůstatkové hodnoty. Škoda spočívající v negativních dopadech aktualizace sw v rámci dobrovolné servisní akce je pouze teoretická, neboť žalobkyně netvrdí a neprokazuje, zda u jejího vozidla k aktualizaci sw došlo. Dále v předmětné věci žalobkyně uplatňuje z drtivé většiny nemajetkovou újmu jako právnická osoba, a to za údajně vyšší emise vozidla a tvrzené poškození ovzduší. Dále pak nemajetkovou újmu spatřující v údajném zásahu do přirozených práv na zachování vážnosti a důstojnosti spočívající v pocitu oklamání a nerovném zacházení s žalobkyní oproti zákazníkům v USA za situace, kdy žalobkyně nebyla oklamána, neboť své vozidlo zakoupila s plným vědomím o okolnostech rozhodných pro uplatněný nárok. Dále zejména zdůraznila, že žalobkyně celou dobu odkazuje na velké množství zákazníků s tím, že se jedná o právnickou osobu založenou za účelem ochrany zákazníků, ale v tomto případě má žalobkyně svůj vlastní zájem na zisku zcela neopodstatněné částky. Žalobkyně vozidlo zakoupila nikoli kvůli jeho vlastnostem, ale kvůli jeho vlastnictví, resp. za účelem uplatňování nároků u soudu. Nemohla být tedy uvedena v omyl. Žalobkyně nyní popírá, že jí v době pořízení vozidla byly známy veškeré skutečnosti o nárocích žalobkyně. Jelikož žalobkyně koupila vozidlo dva týdny před podáním žaloby, byla jí předmětná tvrzení známa v době koupě, tj. že hodně zákazníků již tvrdilo existenci vad. Ohledně nároku a možnosti tyto nároky zjistit, je irelevantní, co tvrdila 1. žalovaná, nejde z její strany o dezinformační kampaň. Není pr