8 C 319/2020-301 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku: a. parc. [číslo] orná půda, katastrální území a obec Dolní Bousov, b. parc. [číslo] orná půda, katastrální území a obec Dolní Bousov, oba zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro katastrální území Dolní Bousov u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, c. parc. [číslo] orná půda, katastrální území Sýčina, obec Dobrovice, d. parc. [číslo] orná půda, katastrální území Sýčina, obec Dobrovice, oba zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro katastrální území Sýčina u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav (vše dále jen„ nemovitosti“ či„ pozemky“), a přiznání náhrady nákladů řízení. 2. V rámci odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že ač je vlastníkem pozemků, v katastru nemovitostí je zapsán žalovaný, který nemovité věci získal v rozporu s dobrými mravy a nikoliv v dobré víře od neoprávněného. V restitučním sporu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 203/2017, v němž soud svým rozsudkem ze dne [datum] potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 21 Co 213/2018-167, rozhodl o vydání pozemků panu [jméno] [jméno], narozenému [datum], bytem [adresa], k uspokojení jeho restitučního nároku ve výši 266 048,42 Kč. Při stanovení ceny pozemků vyšly soudy ze znaleckých posudků předložených [jméno] [jméno], které tyto ocenily na celkovou částku 96 430,45 Kč, ač dle znaleckých posudků, které v řízení předkládala žalobkyně, měly být správně oceněny na celkovou částku 436 966 Kč. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum], avšak k dovolání žalobkyně byla obě rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, č. j. 28 Cdo 755/2019-210 zrušena z důvodu, že pozemky neměly být [jméno] [jméno] vydány, jelikož k jejich vydání nedisponoval dostatečným restitučním nárokem. Příslušný katastrální úřad nemohl po zrušení rozsudků Nejvyšším soudem provést navrácení zápisu v předešlý stav, jelikož [jméno] [jméno] ihned poté, co rozsudky nabyly právní moci, pozemky převedl kupní smlouvou ze dne [datum] na žalovaného, a to ač byl návrh na vklad vlastnického práva [jméno] [jméno] do katastru nemovitostí podán dne [datum]. [jméno] [jméno] a žalovaný, aniž by vyčkali na konec lhůty k podání dovolání (či alespoň zápisu vlastnického práva [jméno] [jméno] do katastru nemovitostí), uzavřeli kupní smlouvu, kterou pozemky za zlomek jejich hodnoty převedli. Žalovaný pozemky získal za 192 860 Kč, ačkoliv jejich obvyklá cena činí 8 532 000 Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že k převodu pozemků na žalovaného došlo ryze účelově a v úmyslu zmařit uspořádání vlastnických práv účastníků v souladu se zákonem, a tudíž nešlo o převod platný. Žalovaný je podnikatelem činným mj. v realitní činnosti, musel si být velice dobře vědom skutečnosti, že jím činěná transakce je svou povahou bližší darování než koupi. Žalovaný je s problematikou restitučních sporů velmi dobře obeznámen – [jméno] [jméno] není jedinou osobou, jejímž prostřednictvím získal vydané náhradní pozemky. K tomu žalobkyně poukázala na případ, ve kterém žalovaný uzavřel s oprávněnou osobou ještě před koncem soudního sporu kupní smlouvu prakticky totožného obsahu jako s [jméno] [jméno]. Vydaný pozemek takto žalovaný koupil za 322 000 Kč, a jakmile byl zapsán jako vlastník, pozemek obratem prodal za 4 010 980 Kč třetí osobě. Žalobkyně doplnila, že [jméno] [jméno] byl v restitučním sporu zastoupen advokátem specializujícím se na tyto spory. Tento zástupce zjevně zaštiťoval převod nemovitých věcí na žalovaného, jelikož podpis [jméno] [jméno] na kupní smlouvě ověřil advokát, který se zástupcem [jméno] [jméno] trvale spolupracuje. Žalovaný pozemky nabyl od neoprávněného, když nabývací titul k pozemkům ve prospěch [jméno] [jméno] byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne ze dne 14. 5.2019, č. j. 28 Cdo 755/2019-210 zrušen. Žalobkyně považuje kupní smlouvu mezi [jméno] [jméno] a žalovaným za neplatnou, protože měla sloužit k obcházení zákona a byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů se na ni nevztahuje ochrana § 243g odst. 2 o. s. ř. Žalovaný nemohl být při uzavírání kupní smlouvy v dobré víře. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jelikož předmětné pozemky nabyl od pana [jméno] na základě řádně a platně uzavřených kupních smluv. Kupní smlouvy byly uzavřeny v době, kdy panu [jméno] svědčil k pozemkům řádný nabývací titul představovaný soudními rozhodnutími. 4. Pan [anonymizováno] jednal při převodu pozemků v dobré víře, že je jejich oprávněným vlastníkem. Svou dobrou víru zakládal na pravomocných a vykonatelných soudních rozhodnutích – rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 19 C 203/2017-114 ze dne 26. 4. 2018 potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 213/2018-167 ze dne 31. 10. 2018, přičemž neměl důvod pochybovat o jejich správnosti. Stejně tak byl žalovaný v dobré víře o tom, že pozemky kupuje od jejich oprávněného vlastníka, kdy panu [jméno] svědčil v době převodu pozemků na žalovaného řádný nabývací titul. Skutečnost, že následně došlo rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. 28 Cdo 755/2019-210 ze dne 14. 5. 2019 ke zrušení předmětných rozsudků, nemůže na existenci dobré víry žalovaného ani pana [jméno] ničeho změnit. V této souvislosti poukázal žalovaný na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 778/2005 a sp. zn. 22 Cdo 3148/2005, sp. zn. 22 Cdo 2178/2013, č. j. 28 Cdo 509/2021-2181 a č. j. 28 Cdo 976/2021-465. Dále žalovaný zrekapitoval následný vývoj řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 203/2017. Po vydání zrušujícího rozsudku č. j. 28 Cdo 755/2019-210 dne 14. 5. 2019, byla věc vrácena zdejšímu k dalšímu řízení, přičemž tento nejprve rozsudkem č. j. 19 C 203/2017-282 ze dne 1. 8. 2019 žalobu zamítl z důvodu absence vlastnického práva [anonymizováno] pozemkového úřadu, a následně po jeho zrušení usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 21 Co 247/2019-328 ze dne 27. 12. 2019 rozsudkem č. j. 19 C 203/2017-418 ze dne 25. 8. 2020 rozhodl o nahrazení projevu vůle [anonymizováno] pozemkového úřadu uzavřít s žalovaným smlouvu o převodu náhradních pozemků, konkrétně částí pozemku parc. [číslo] zapsaného ke dni [datum] na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav, pro k.ú. Sýčina, obec Dobrovice, a to části o výměře 3 272 m2 oddělené geometrickým plánem [číslo]. Ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k. ú. [obec] byla žaloba zamítnuta z důvodu nedostatku restitučního nároku pana [jméno]. Předmětný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 21 Co 221/2020-498, 21 Co 81/2021-498. Dovolání účastníků byla Nejvyšším soudem odmítnuta usnesením č. j. 28 Cdo 3018/2021-545 ze dne 8. 12. 2021. Žalovaný odmítl zavádějící a účelová tvrzení žalobkyně o tom, že by kupní smlouvy, na základě kterých nabyl od pana [jméno] předmětné pozemky, byly uzavřeny s úmyslem obcházet zákon či v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nepodložená a ničím neprokazovaná tvrzení a domněnky žalobkyně. Argumentace žalobkyně, že pan [jméno] ani žalovaný nebyli při převodu pozemků v dobré víře, protože převod z pana [jméno] na žalovaného proběhl, aniž by pan [jméno] vyčkal na skončení dovolacího řízení, je mylná a nemůže v daném případě obstát a založit tak nedostatek dobré víry pana [jméno] a žalovaného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 812/2000 ze dne 9. 1. 2002). Neplatnost kupních smluv nezakládá ani výše sjednané kupní ceny, za kterou žalovaný pozemky od pana [jméno] nabyl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 21/2012 ze dne 27. 3. 2012, ani tyto smlouvy nejsou rozporné s dobrými mravy (muselo by jít o rozpor zjevný). Závěrem žalovaný uvedl, že pokud by se mělo skutečně jednat o účelový převod pozemků na jeho osobu, s cílem vyloučit žalobkyni z možnosti získat pozemky zpět, pak by pozemky již dávno převedl třetí osobě, k čemuž však nedošlo. 5. Při jednání dne [datum] (čl. 226-230 spisu) žalobkyně dále jednak odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 282/2020-120 ze dne 12. 1. 2021, v němž odvolací soud konstatoval, že prodej věci za 2 % její hodnoty je zjevným obcházením zákona, a jednak uvedla, že by v tomto řízení nemělo být vycházeno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, jelikož proti tomuto bylo podáno odvolání. Žalovaný namítl v případě pozemků v katastrálním území Sýčina nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 17 C 145/2020-123 ze dne 23. 6. 2022 včetně podaného odvolání žalobkyně (jelikož je kupní smlouva platná, vzniklo na straně žalovaného (Ing. [jméno] [jméno]) bezdůvodné obohacení, přičemž žalobkyně podala odvolání jen do výše bezdůvodného obohacení) a závěrem poukázala na skutečnost, že žalobkyně proti platnosti uzavřených smluv nijak nebrojila, např. uvedením poznámky spornosti do katastru nemovitostí. 6. Mezi účastníky zůstalo v pr