9 C 25/2022-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva“ ´), kterou s žalovaným uzavřela dne 29. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a poté zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétní půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému jedinečný autorizační kód ve formě SMS, jehož zadáním do formuláře žalovaný dokončil tvorbu svého osobního profilu, odeslal žádost o poskytnutí úvěru a zároveň uzavřel smlouvu. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 4 400 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 269,76 Kč a smluvním úrokem, a to nejpozději do 26. 2. 2020. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného 12 164,32 Kč a sestával z jistiny ve výši 4 400 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 957,99 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 280,77 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 793,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 545,11 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 187 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021, přesto ničeho neuhradil. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny 4 400 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 543,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 425,76 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 1 793,44 Kč (částka tvořena nedoplatkem smluvní pokuty za prodlení žalovaného napočítaná právní předchůdkyní žalobkyně). 2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 7 219,20 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 5 425,76 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 793,44 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 4 400 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. S ohledem na § 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud v tomto rozsahu řízení zastavil bez souhlasu žalované tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 9 5. úvěrových podmínek, kterými se řídí předmětná smlouva. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný uzavřel dne 31. 12. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], když dokončil tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaný zároveň odeslal žádost o poskytnutí úvěru právní předchůdkyni žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu jednorázový a bezúčelový úvěr ve výši 4 400 Kč a žalovaný se jej zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit splátkou splatnou ke dni 30. 1. 2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, celkový poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 712,92 Kč (po slevě) / 4 484,92 Kč (před slevou). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 2. 1. 2020 na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 4 400 Kč. Dne 29. 1. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru stejného čísla, kterou došlo k doplnění původní smlouvy o úvěru s tím, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně všechna plnění dle původní smlouvy s výjimkou jistiny ve výši 4 400 Kč a účastníci se tak dohodly na jejím refinancování za podmínek stejných jako v původní smlouvě. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu bylo v článku VIII odst. VIII. 1. smlouvy sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném, aby zaplatil poskytnutou jistinu úvěru, účelně vynaložené náklady, které právní předchůdkyni žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 27. 7. 2021 odeslaným na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě. K zaplacení vzniklého dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 odeslané na žalovaným ve smlouvě uvedenou adresu pro doručování. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho nezaplatil. 8. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 12. Věc byla soudem posu