9 C 326/2021-37 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 27. 8. 2021 ve znění doplňujících podání se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 019,53 Kč, s poukazem zejména na následující skutečnosti: účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2020 prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku smlouvu k službě [anonymizováno] účet (dále jen: Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky (dále jen [příjmení]). Žalobkyně poskytla žalovanému možnost zřídit si službu [anonymizováno] nákupní účet s limitem odložených plateb až do výše 30 000 Kč. Žalovaný využil služeb žalobkyně a vyčerpal prostřednictvím účtu částku 8 196,53 Kč, čerpanou částku však žalobkyni nesplatil řádně a včas dle vyúčtování, žalobkyni zaplatil pouze 3 500 Kč. V případě odložení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každých prvních až dvacet odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě minimálně 10 % z celkové jistiny. V případě prodlení s vrácením poskytnutých peněžní prostředky byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni poplatek z prodlení vždy ve výši 150 Kč při prodlení s úhradou do 5 dnů po splatnosti vyúčtování, ve výši 250 Kč při prodlení s úhradou do 10 dnů po splatnosti vyúčtování, ve výši 350 Kč při prodlení s úhradou do 15 dnů po splatnosti vyúčtování, ve výši 450 Kč při prodlení s úhradou do 20 dnů po splatnosti vyúčtování, ve výši 550 Kč při prodlení s úhradou do 25 dnů po splatnosti vyúčtování a ve výši 650 Kč a 10 % při prodlení s úhradou do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování. Ke dni 15. 6. 2020 vznikla žalobkyni za žalovaným pohledávka ve výši 7 019,53 Kč sestávající z dlužné jistiny. Žalovaný neuhradil na žalovanou částku ničeho, ač byl právním zástupcem žalobkyně k zaplacení vyzván předžalobní upomínkou zaslanou mu dne 13. 5. 2021. Žalobkyně proto požadovala zaplacení dlužné jistiny spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 16. 6. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K projednání věci soud nařídil jednání, ke kterému se dostavil pouze zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání doručeno. Dle § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a soudem v řízení jako důkaz provedených (smlouva k službě [anonymizováno] účet, Obchodní podmínky pro zákazníky, Obchodní podmínky [anonymizováno] účet, ceník, vyúčtování za období březen – květen 2020, předžalobní upomínka a podací arch) soud, který posuzoval každý důkaz jednotlivě i důkazy v jejich souvislostech, zjistil tento skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 23. 1. 2020 Smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému realizovat platby za zboží a služby prostřednictvím [anonymizována dvě slova], s daným finančním limitem. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni vyúčtované platby a nákupy provedené prostřednictvím Twisto účtu dle vystavených vyúčtování, vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce, a to ve výši alespoň 10 % všech dosud neuhrazených čerpání. Účastníci zároveň sjednali, že pokud žalovaný řádně a včas neuhradí jakékoliv zaslané a splatné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a žalovanému vznikne povinnost uhradit žalobkyni, kromě dlužné částky, také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu – přičemž výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut se bude odvíjet od délky prodlení žalovaného s platbou v souladu s [příjmení]). Dále se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit i zákonný úrok z prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně (i dále jen: [příjmení]). Dle těchto OP byla služba [anonymizováno] účet poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, s tím, že tato služba byla poskytována na dobu neurčitou. Schválení žádosti o otevření [anonymizováno] účtu bylo podmíněno pozitivním ověřením úvěruschopnosti žalovaného. V případě, že žalovaný vždy nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradil alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování, došlo automaticky k odložení platby zbývající části jeho celkového vyúčtování [anonymizováno] účtu o jeden měsíc, a to i opakovaně. V případě prodlení žalovaného s úhradou vyúčtovaných částek byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni i tyto částky: v případě prodlení delším 5 dnů po splatnosti 150 Kč, 10 dnů po splatnosti 250 Kč, 15 dnů po splatnosti 350 Kč, 20 dnů po splatnosti 450 Kč, 25 dnů po splatnosti 550 Kč, 30 dnů a více dnů po splatnosti 650 Kč + 10 % z dlužné částky. Žalovaný dle vyúčtování žalobkyně čerpal prostřednictvím [anonymizováno] účtu za období od 2. 3. 2020 do 15. 7. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 8 196,53 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 3 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení dlužné částky 8 518,89 Kč předžalobní upomínkou odeslanou žalovanému dne 17. 5. 2021. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. <i>8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době