9 C 356/2021-41 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 20. 9. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným ze dne 17. 9. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 220 000 Kč, terý se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluvním úrokem 9,99 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 26. 1. 2021. Právní předchůdkyně žalobce postoupila svou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 202 015,20 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 částkou 12 362,97 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 částkou 1 238,29 Kč a dále smluvního úroku ve výši 9,99 % ročně z jistiny 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 199 656,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 2. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Slovenské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovanou o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 9. 2019 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 220 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit 60 měsíčními splátkami ve výši 5 011 Kč, resp. první splátka ve výši 2 168,50 Kč, s roční úrokovou sazbou 9,99 %. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně přičítat k nezaplacené jistině úvěru úroky, poplatky a smluvní pokuty a právo na odstoupení od smlouvy s okamžitým zesplatněním úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně své závazky splnila, když dne 17. 9. 2019 žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 220 000 Kč, žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 38 751,89 Kč. Žalobkyně proto dopisem ze dne 26. 1. 2021 prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný a zároveň vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky v celkové výši 215 616,46 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021. Společnost I- [právnická osoba] dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 3. 2021, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 4. 2021 odeslaným doporučeně, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Žalovaný na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění ze dne 21. 4. 2021 vyzván. 6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nebyla účastníkem uzavřené smlouvy a nezná tak konkrétní okolnosti, které předcházeli uzavření smlouvy a odkázala na vyjádření její právní předchůdkyně. Podle tohoto vyjádření si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala před poskytnutím úvěru informace od žalovaného a tyto následně hodnotila individuálně a porovnávala jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra České republiky. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky. 9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle §