9 C 381/2022-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 29. 4. 2022 a doplněným podáním ze dne 11. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dříve [příjmení] [příjmení] s. s., která zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanými ze dne 13. 5. 2019 (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 35 měsíčními splátkami ve výši 1 228 Kč spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 22,90 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a sazebníku s tím, že je splátka splatná vždy 13. dne kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 21. 5. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil celkem částku 26 724,36 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 301,12 Kč, poplatků ve výši 3 203,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 243,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 48,25 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 22,90 % ročně z jistiny od 22. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z celkové částky ve výši 18 504,78 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2022. 2. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, nahlédnutím do registrů a interních zdrojů. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě návrhu na uzavření smlouvy ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovaným (dále také jen jako„ Klient“), dne 28. 6. 2017 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] [anonymizováno], na jejímž základě se [příjmení] zavázala poskytovat Klientovi bankovní služby specifikované v článku 3 této smlouvy. Součástí smlouvy byly Produktové a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky. Z těchto produktových podmínek vyplývá, že se [příjmení] zavázala Klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě půjčky a Klient se zavázal půjčku splatit spolu s úrokem a dalšími poplatky. Součástí smlouvy byl i Sazebník – účty, Sazebník – úvěrové produkty, Sazebník investičních nástrojů a služeb, ze kterých vyplývá seznam i výše poplatků. [příjmení] následně s Klientem dne 13. 5. 2019 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] kterou se [příjmení] zavázala poskytnout Klientovi částku 30 000 Kč, kterou se Klient zavázal splácet 35 měsíčními splátkami spolu s poplatkem za pojištění ve výši 45 Kč a úrokem ve výši 22,90 % ročně, celkem splátkami ve výši 1 228 Kč. Každá splátka byla splatná vždy k 13. kalendářnímu dni v měsíci. Celková částka, kterou se Klient zavázal vrátit, činila 41 399,27 Kč. Pro případ prodlení Klienta s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo na odstoupení od smlouvy s možností okamžitého zesplatnění. [příjmení] svůj závazek splnila, když poskytla Klientovi na jeho účet dne 13. 5. 2019 peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Z žalobních tvrzení a z výpisů z účtu Klienta vyplývá, že Klient svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 26 724,36 Kč. [příjmení] proto dopisem ze dne 21. 5. 2021 prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný a zároveň vyzvala Klienta k zaplacení částky 17 271,99 Kč. [příjmení] po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za Klientem na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, Klient o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 6. 1. 2022, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Klient na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě k plnění ze dne 1. 4. 2022 vyzván. 7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala před poskytnutím úvěru informace od žalovaného a tyto následně hodnotila, dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalobkyně soudu doložila jako důkaz výpis z databáze [příjmení] s výsledkem hledání„ nenalezený“, dále interní výpis pro žalovaného, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a kreditní report. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od června 2017 do února 2018. Z těchto výpisů se podává, že výdaje žalovaného většinu času činily stejnou výši jako příjem a v několika případech byly výdaje vyšší než příjmy (červenec, srpen, říjen 2017, březen, duben, červen, říjen, listopad 2018, únor, březen, červen, srpen, prosinec 2019, únor, březen, duben, červenec, srpen, říjen, prosinec 2020, únor, březen a duben 2021). V měsíci prosinci 2018 byl dokonce zůstatek na účtu záporný. Z výpisů je patrné, že nepravidelně žalovanému přicházely vyšší částky tvořící příjmy od různých osob ([příjmení] [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno], [právnická osoba], [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]). Z žádných předložených důkazů ani z tvrzení žalobkyně však není patrné, zda některé z těchto příjmů byly příjmy ze zaměstnání či nikoli. Dále z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný splácel minimálně jednu další půjčku. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povine