11 C 236/2023-33 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí s tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] dohodu o narovnání a o splátkovém kalendáři, na jejímž základě byla nahrazena všechna práva a povinnosti smluvních stran ze Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum]. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni částku ve výši 46 618 Kč, a to formou 20 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 330 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku ve výši 2 330 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající dlužnou částku ve výši 44 270 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od [datum] je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné dohody o narovnání na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna dluh splácet. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně (původně vystupující pod názvem [právnická osoba]) s žalovanou uzavřela dne [datum] dohodu nazvanou„ dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři“, v níž strany prohlašují, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 46 618 Kč. Žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavazuje, že uhradí žalobkyni částku ve výši 46 600 Kč, a to formou 20 pravidelných splátek ve výši 2 330 Kč počínaje měsícem říjnem 2022 (výpis z obchodního rejstříku, dohoda o narovnání a o splátkovém kalendáři). Žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, na smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] uhradila ze svého účtu celkem částku ve výši 2 330 Kč, tj. splátka za měsíc říjen 2022 (výzva k úhradě – zesplatnění ze dne [datum]). Žalovaná byla v roce 2021, kdy uzavírala shora uvedenou smlouvu nazvanou„ dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři“ zaměstnána u společnosti [právnická osoba], [obec], její příjem za měsíc září 2021 činil částku 29 904 Kč (potvrzení o příjmu žalované). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (výzva k úhradě – předžalobní upomínka ze dne [datum] a podacím archem z téhož dne). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná dohoda nazvaná dohoda o narovnání a splátkovém kalendáři, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, splňuje náležitosti dohody o narovnání ve smyslu ustanovení § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. Podle ust. § 1903 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) platí, že dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. 8. Podstatou narovnání tak je odstranění sporných nebo pochybných práv a povinností mezi smluvními stranami s tím, že se původní závazek zruší a zároveň je nahrazen novým závazkem vyplývajícím z dohody o narovnání. K tomu Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 5000/2008 ze dne 22. 4. 2010, dále rozvedl, že„ institut narovnání slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům. (…) Účelem narovnání ve smyslu ustanovení § 585 odst. 1 občanského zákoníku je odstranit spornost nebo pochybnost vznikající např. o tom, zda byly splněny předpoklady vzniku nebo zániku určitého práva, spornost nebo pochybnosti týkající se výše pohledávky, její splatnosti apod., přičemž spornost nebo pochybnost může být skutková i právní, objektivní i subjektivní. 9. Z obsahu shora uvedené dohody vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 29 100 Kč, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové částce 46 618 Kč, žalovaná se ocitla s jejich splácením v prodlení, proto se za účelem odvrácení případných řízení žalovaná zavázala, že uhradí žalobkyni částku ve výši 46 600 Kč, a to formou 20 pravidelných splátek ve výši 2 330 Kč počínaje měsícem říjnem 2022. Z obsahu dohody tedy není vůbec patrné, v čem má spočívat spornost ohledně těchto práv a povinností. Z dohody dále není zřejmá ani spornost ohledně výše dlužné částky a dále závazek žalované, že uhradí celkovou částku ve výši 46 600 Kč formou splátek. V situaci, kdy žádná práva a povinnosti označená v dohodě nejsou mezi účastníky sporná a není zřejmé, jakým způsobem došlo k jejich narovnání, nelze uvedenou dohodu za narovnání ve smyslu § 1903 o. z. považovat. Podobně se k této otázce vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 288/2001 ze dne 29. 5. 2002, když zjistil, že„ nelze listinu označenou jako„ dohoda o narovnání“ považovat za narovnání podle § 585 a násl. obč. zákoníku, když z textu této listiny je zřejmé, že důvod ani výše dluhu nebyla mezi účastníky sporná či pochybná; naopak tento dluh (závazky) byl žalovaným uznán co do důvodu i výše.“ 10. Podle § 574 o. z. platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Současně podle § 575 o. z. platí, že má-li neplatné právní jednání náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. 11. Shora uvedená dohoda dle soudu podle svého obsahu představuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., když je z ní zřejmá vůle žalované uznat svůj dluh z původní smlouvy o revolvingovém úvěru v určité výši. Uznáním dluhu však nedochází ke vzniku nového závazku, tento pouze zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V daném případě tak na základě dohody nedošlo ke vzniku nového závazku, ale k uznání dluhu žalované vůči žalobkyni dle smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]. 12. S ohledem na shora uvedené se soud proto dále zabýval otázkou, zda byla před uzavřením této smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 13. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z potvrzení příjmu za měsíc září 2021 a z lustrací v evidencích. Žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., který vyžaduje prověřování příjmové i výdajové stránky žalované, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotče