16 C 16/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částek uvedených v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] která měla být uzavřená dne 18. 10. 2022 mezi žalovaným a žalobkyní (v minulosti jednala rovněž pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba]). 2. Žalobkyně tvrdí následující: žalovaný se zaregistroval na webových stránkách [webová adresa] a požádal o poskytnutí úvěru. žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky a výpisem z databáze EUCB nebo CRIF. Následně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím klientské sekce na webových stránkách. V té sjednala žalobkyně jako úvěrující se žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do 15. 11. 2022 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 390 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 8 000 Kč převodem na účet. Žalovaný úvěr ani poplatek žalobkyni neuhradil. Podle čl. IX.1.a smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením s následným vhozením do schránky - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 4. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. 6. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 7. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 18. 10. 2022 prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] podle níž celková výše úvěru činila 8 000 Kč (prokázáno smlouvou o poskytnuí úvěru). Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce červen, srpen a září 2022 a výpisy z rejstříků EUCB a REPI. Podle výpisů z účtu byl zůstatek na účtu na začátku a na konci každého měsíce více než 19 000 Kč v mínusu, a to ačkoliv pohyby na účtu byly vždy přes 100 000 Kč žalovaný tedy každý měsíc utratil či spotřeboval přibližně stejně peněz, kolik vydělal či získal. Z výpisů není patrné, za co žalovaný peníze utrácel, neboť všechny peníze (kromě jediné platby) odesílal na jiný účet [číslo] (Prokázáno výpisy z účtu.) Podle výpisu REPI měl žalovaný uzavřeno již několik dalších smluv o úvěrech, některé z nich byly neuhrazené po splatnosti (prokázáno výpisem REPI). Podle výpisu EUCB měl žalovaný 4 opožděně splacené půjčky (prokázáno výpisem EUCB). 8. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný uvedenou částku neuhradil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by částku hradil). Žalobkyně zaslala žalovanému mailovou upomínku a výzvu k úhradě (prokázáno upomínkou a výzvou). 9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 10. Žalobkyně a žalovaný podepsaly smlouvu o úvěru, na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný částku nesplatil. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti plynulo, že žalovaný má trvale přečerpaný běžný účet, každý měsíc utratí vše, co vydělá (resp. všechny peníze převádí na jiný účet), a měl nebo má již několik půjček po splatnosti. <b>11. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:</b> 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon [číslo]“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <b>17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 18. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). 19. Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo]). 20. Soud dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Z výsledků zkoumání úvěruschopnosti plynulo, že žalovaný má trvale přečerpaný běžný účet, každý měsíc (zřejmě) utratí vše, co vydělá (není to zcela jasné, neboť všechny peníze převádí na jiný účet), a měl nebo má již několik půjček po splatnosti. Výdajová stránka nebyla navíc řádně zkoumána, neboť žalovaný všechny peníze převáděl na jiný účet, nebylo tedy možné posoudit, za co žalovaný peníze reálně utrácí (jestli např. nezasílá velké částky na splátky jiných dluhů). Za takové situace nebylo na místě dospět k závěru, že žalovaný je schopen další úvěr řádně splatit. 21. Žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru řádně nezabývala, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). 22. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu (§ 87 zákona [číslo]). 23. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění. 24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 8 000 Kč, tedy z 66,9 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 3 958 Kč, tedy z 33,1 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 33,8 % (66,9 – 33,1) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 písm. a) a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 33,8 % z částky 2 252 Kč, tj. na částku 761 Kč.