16 C 3/2023-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá na žalovaném zaplacení částky 71 744 Kč s příslušenstvím a částky 26 071 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 18. 2. 2016 a dne 3. 6. 2016 smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě uzavřených smluv peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 40 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti, což stvrdil podpisem smluv. Před uzavřením smluv posuzoval právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, zejména provedla vyhodnocení informací od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své poměry a jím sdělené informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v zákaznické kartě. Žalovaný se uvedenými smlouvami zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky ve sjednaných splátkách. Kromě toho měl uhradit ještě kapitalizované úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky a náklady na hotovostní inkaso splátek, tyto částky žalobkyně souhrnně označuje jako„ poplatek“. Žalovaný dlužné částky nehradil, uhradil celkem 10 650 Kč na první smlouvu a 2 500 Kč na druhou smlouvu. Smlouvou o postoupení pohledávek původní věřitelka postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný podepsali dne 18. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Před uzavřením smlouvy vyplnila a podepsala právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným tzv. zákaznickou kartu, do které uvedli, že žalovaný bydlí v nájmu, pracuje jako pomocný dělník, má čistou měsíční mzdu 15 000 Kč a jiné čisté příjmy žadatele 19 000 Kč. V políčku měsíční výdaje na nájem je vyplněno 8 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, žádné další výdaje uvedeny nejsou a výdaje celkem jsou uvedeny 4 400 Kč (je zde tedy chyba v počtech). V políčku ověřené dokumenty je zaškrtnuto, že žalovaný předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu na dobu neurčitou a nájemní smlouvu na dobu neurčitou. K dalším výdajům ve výši 19 000 Kč měsíčně není uvedeno nic. (Prokázáno zákaznickou kartou ze 17. 2. 2016) Žalobkyně ani po výzvě soudu nedoplnila tvrzení a důkazy ohledně údajného dalšího pravidelného měsíčního příjmu žalovaného, není tedy zřejmé, z čeho měl tento příjem pramenit a zda byl původní věřitelkou řádně ověřen. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že převzala v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. (Prokázáno smlouvou o zápůjčce.) Na uvedenou smlouvu žalovaný uhradil celkem 10 650 Kč, poté už nehradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný podepsali dne 3. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Před uzavřením smlouvy vyplnila a podepsala právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným tzv. zákaznickou kartu, do které uvedli, že žalovaný má druh bydlení„ jiné“ (než např. nájem), pracuje jako dělník, má čistou měsíční mzdu 15 000 Kč a jiné čisté měsíční příjmy žadatele 15 000 Kč. V políčku měsíční výdaje na nájem je vyplněno 4 000 Kč, výdaje na telefon 500 Kč, interní splátky PF 2 800 Kč, výdaje na domácnost 13 120 Kč, žádné další výdaje uvedeny nejsou. V políčku ověřené dokumenty je zaškrtnuto, že žalovaný předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a tři výplatní pásky. K dalším výdajům ve výši 15 000 Kč měsíčně není uvedeno nic. Políčko pro ověření nájemní smlouvy zaškrtnuto nebylo, výše nájmu (resp. výdajů na bydlení), která se od doby uzavření předchozí smlouvy měla snížit na polovinu, tak ověřena nebyla. (Prokázáno zákaznickou kartou ze 3. 6. 2016) Žalobkyně ani po výzvě soudu nedoplnila tvrzení a důkazy ohledně údajného dalšího pravidelného měsíčního příjmu žalovaného, není tedy zřejmé, z čeho měl tento příjem pramenit a zda byl původní věřitelkou řádně ověřen. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že převzal v hotovosti od právní předchůdkyně žalobkyně částku 40 000 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný dlužnou částku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. (Prokázáno smlouvou o zápůjčce.) Na uvedenou smlouvu žalovaný uhradil celkem 2 500 Kč, poté už nehradil ničeho (prokázáno tabulkou umoření). 7. Předloženou smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv byly původní věřitelkou postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky). Výzvou k plnění ze dne 26. 9. 2019 včetně podacího lístku ze dne 27. 9. 2019 žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. <b>8. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:</b> 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 11. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 ods.t 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. <b>16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 17. Mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2390 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci