16 C 9/2023-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 10. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2022, která měla být uzavřená prostřednictvím webového portálu žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně v žalobě uvedla následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 28 400 Kč a žalovaný se zavázal je splatit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy (ze sdělení žalovaného). Dále žalobkyně prověřovala, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně postupně zaslala žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 400 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný měl dle smlouvy žalobkyni vrátit částku 35 580 Kč zahrnující poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 870 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 2 310 Kč a smluvní pokutu. Žalovaný opakovaně žádal o odklad splatnosti, celkově o 67 dnů, splatnost tak nastala ke dni 22. 8. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky upomínkou před podáním žaloby dne 10. 3. 2023, avšak žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). 3. Soud ve věci nařídil jednání a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, neboť oba byli řádně předvoláni a k jednání se nedostavili. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), a to s výjimkou Sazebníku, Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a dokumentu Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, neboť tyto s ohledem na právní posouzení věci nebylo třeba provádět. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 17. 5. 2022 a z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Ve smlouvě je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému částku až do výše 28 400 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný vrátí žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy původně splatný dne 16. 6. 2022. 6. Z dokumentu„ Identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici výpis příjmů žalovaného za období 4. 5. 2021 až 5. 5. 2022. Jednalo se však pouze o výpis různých částek, nebylo jasné, z jakého účtu byly na účet žalovaného zaslány a proč (mohlo se jednat např. o půjčky nebo úvěry). Z dokumentu přitom vůbec není zřejmé, jaké byly výdaje žalovaného v uvedeném období. 7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že je v něm uvedeno, že dne 17. 5. 2022 byla ověřena totožnost žalovaného, a to prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [bankovní účet] (AISP). 8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 17. 5. 2022 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, dne 19. 5. 2022 peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, dne 7. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, dne 8. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 3 300 Kč, dne 10. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, dne 13. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, dne 14. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, dne 17. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, dne 30. 6. 2022 peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, dne 1. 7. 2022 peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a dne 10. 7. 2022 peněžní prostředky ve výši 1 100 Kč. 9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 17. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vedla o žalovaném mimo jiné tyto informace: jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, počet členů v domácnosti (sám), výše pravidelných měsíčních výdajů (0 Kč), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (66 592 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (28 500 Kč), rezerva pro výdaje (500 Kč), vypočítané minimální výdaje (6 750 Kč), disponibilní příjem (21 700 Kč). Žalobkyně hodnocení uzavřela výsledkem„ Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“. 10. Z Obecných principů posuzování a filozofie [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 5. 2022. 12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 13. Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 17. 5. 2022 s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se žalobkyně zavázala žalovanému zaslat na jeho bankovní účet peněžní prostředky až do výše 28 400 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet postupně celkem 28 400 Kč. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala informace od žalovaného o jeho příjmech, tyto informace však neověřila. K dispozici měla pouze výpis příchozích plateb na účet žalovaného, neměla však žádné další informace k těmto platbám a nemohla tedy ověřit, zda jsou některé z nich skutečně např. příjmy ze zaměstnání. Výdajovou stránku nezkoumala žalobkyně vůbec, a to ani pravidelné podstatné výdaje jako např. výdaje za bydlení. 14. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon [číslo] Sb.“, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže