19 C 462/2022-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 339 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 7. 2021 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne 27. 7. 2021 částku 14 100 Kč a dne 30. 7. 2021 částku 1 900 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 870 Kč a zaplatit poplatek ve výši 110 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Klidné spaní“, poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a poplatek ve výši 29 Kč za informační SMS servis. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru hledaných osob PČR, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku, v interním registru historie klienta a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Splatnost úvěru byla sjednána na 26. 8. 2021, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně dále požaduje částku 2 380 Kč za účelně vynaložené náklady k vymáhání pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 16 000 Kč a poplatků v celkové výši 4 339 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 380 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky denně z částky 20 339 Kč od 27. 8. 2021 do 24. 11. 2021 a dále úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 20 339 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 9. 2. 2023, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 7. 2021, souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a autorizace ověření totožnosti žalovaného vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úvěru uhradit i poplatek ve výši 3 840 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za informační SMS servis ve výši 29 Kč měsíčně, a to do 26. 8. 2021. 5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady. 6. Ze sazebníku platného ke dni 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že poplatek ze službu„ Klidné spaní“ činí částku ve výši 110 Kč měsíčně, poplatek za službu„ Presto“ činí částku 165 Kč a poplatek za informační SMS servis činí částku 29 Kč měsíčně. 7. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalovanému dne 27. 7. 2021 vyplatila částku 14 100 Kč a dne 31. 7. 2021 vyplatila částku 1 900 Kč. 8. Z obecných principů posuzování a filozofie Společnosti, fotokopie občanského průkazu žalovaného, výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 19 574 Kč, výše výdajů uvedených spotřebitelem činí 8 000 Kč, výše minimálních vypočítaných výdajů činí 8 360 Kč. 9. Z výzvy k úhradě před podání žaloby a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení. 10. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho. 11. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek ve výši 3 840 Kč, poplatky za volitelné služby, tj. poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč,„ Presto“ ve výši 165 Kč, za informační SMS servis ve výši 29 Kč, a to nejpozději do 26. 8. 2021. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 14. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sice uvedla určitá tvrzení a označila i některé důkazy, nicméně tato tvrzení byla nedostatečná a žalobkyně ani veškeré tvrzené skutečnosti neprokázala. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv ověřovala skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. 15. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť v tomto směru nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně nějak ověřovala výši příjmů a výdajů žalovaného, a to zejména i na základě předložených dokladů. Takovéto zkoumání úvěruschopnosti, kdy se poskytovatel úvěru stran příjmů a výdajů spotřebitele prakticky spokojí s údaji zjištěnými od spotřebitele nelze považovat za řádné (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp.zn. 27 Co 221/2019). Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 16. Vzhledem k tomu, že soud posoudil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr a shledal, že nebyly splněny podmínky pro jeho poskytnutí a smlouva je proto neplatná, nezkoumal další konkrétní ustanovení smlouvy a oprávněnost sankčních nároků rovněž požadovaných v žalobě. 17. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, kterou jí žalovaný dosud nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 16 000 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, který se týkal zákonného úroku z prodlení z částky 20 339 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení soud žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobkyní zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 18. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch