20 C 118/2023-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 7. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla téhož dne žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek ve výši 5 800 Kč do dne 7. 7. 2021. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného ze skenu dokladu totožnosti a ověřovací korunovou bezhotovostní platbou majitele účtu, na nějž byla zápůjčka vyplacena. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila z informací o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrů uvedených žalovaným. Žalovaný uhradil na svůj dluh vůči žalobkyni celkovou částku 30 550 Kč, kterou byly umořeny náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 12 500 Kč. Povinnost zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu vznikla žalovanému v důsledku jeho prodlení s úhradou jeho závazku ve lhůtě splatnosti. Dlužnou částku 15 250 Kč žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce zaslané mu dne 27. 2. 2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce, všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu žalobkyně k platbě na účet žalovaného a k ověřovací platbě z účtu žalovaného na její účet a upomínek ze dne 14. 7. 2021, 21. 7. 2021, 28. 7. 2021, 6. 8. 2021 a 21. 8.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 6. 2021 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala převést na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku 20 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek ve výši 4 550 Kč, a to nejpozději do 7. 7. 2021 (článek 1.7 smlouvy o zápůjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet], ze kterého jí žalovaný uhradil dne 2. 3. 2021 částku 1 Kč, dne 22. 6. 2021 částku 5 000 Kč a dne 7. 6. 2021 částku 20 000 Kč. K zaplacení dluhu žalobkyně žalované opakovaně upomínala výzvami ze dne 19. 10. 2019, 26. 10. 2019, 2. 11. 2019, 11. 11. 2019 a 26. 11. 2019. Výzvou k úhradě ze dne 27. 2. 2023 včetně podacího lístku žalobkyně doložila, že její právní zástupkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr: žalobkyně zapůjčila žalovanému dne 7. 6. 2021 částku 20 000 Kč a dne 22. 6. 2021 částku 5 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný uhradil částku 30 550 Kč. Žalobkyně žádným důkazem neprokazovala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů a lustrací v dostupných databázích. K výzvě soudu žalobkyni nedoplnila tvrzení o tom, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. 6. Účastníci sjednali smluvní vztah dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o.z.), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. <i>7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>10. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky). 13. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 588 o. z. shledal smlouvy o zápůjčce uzavřené žalobkyní a žalovaným poskytnutím částek 20 000 Kč a 5 000 Kč, jako neplatné. Převzal-li žalovaný zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje zbývající dosud nevrácená zápůjčka. Žalovaný žalobkyni na peněžitou zápůjčku v celkové výši 25 000 Kč vrátil celkovou částku 30 550 Kč, čímž žalobkyni vrátil vše, o co se na její úkor obohatil. Jelikož žalovaný z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni již ničeho nedluží, soud žalobu zcela zamítl. 14. Výrok II. rozsudku je dán ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšně žalovaný byl v průběhu řízení zcela nečinný a žádné náklady řízení mu tedy nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.