21 C 117/2023-47 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 119 250 Kč a žalovaný se je zavázal splácet v 60 měsíčních splátkách po 4 796 Kč. Žalovaný však svému peněžitému závazku nedostál, když splátky nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, ke dni [datum] odstoupila, o čemž žalovaného vyrozuměla. V případě porušení podmínek smlouvy pak byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna mj. po žalovaném požadovat smluvní pokuty a úrok z nesplacené jistiny ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy, přičemž sazba 13,64 % odpovídá výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých klientům bankami ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podanou žalobu postupně částečně zpět co do částky 15 000 Kč (kterou žalovaný uhradil dne [datum]), do částky 40 000 Kč (kterou žalovaný uhradil dne [datum]) a do částky 32 000 Kč (dne [datum] uhradil žalovaný částku 16 000 Kč a dne [datum] částku 16 000 Kč). Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 3 o. s. ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. vyžadován. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas obeslán. Zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání má soud v dané věci za splněné. Ve věci bylo nařízeno první jednání, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaný se k jednání nedostavil, žaloba spolu s předvoláním včetně poučení o následcích nedostavení se k jednání mu byla doručována do vlastních rukou a doručeno má dnem [datum] (náhradním způsobem, tzv. fikcí). V předmětné věci lze uzavřít a schválit smír mezi účastníky, jelikož to povaha tohoto sporu nevylučuje, a v této věci se nejedná ani o případ, že by takovýmto rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Soud posoudil tvrzení žalobkyně, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se věci, jako nesporná a na tomto základě dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Skutková tvrzení odůvodňují žalované plnění dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění platném a účinném do 30. 6. 2010, přičemž nárok není v rozporu s žádným zákonným kogentním ustanovením. Žalovaný je státním občanem [země], avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl k návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 41 785 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 31 080 Kč za šest úkonů právní služby po 5 180 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, 3x částečné zpětvzetí ze dne [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 6 905 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Současně soud rozhodl dle § 10 odstavec 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o právu žalobce na vrácení části soudního poplatku. Podle uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, v případě, že se řízení zastavuje před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. V dané věci žalobce uhradil soudní poplatek v celkové výši 5 072 Kč, V důsledku zpětvzetí žaloby došlo k zúžení předmětu řízení na částku 14 433,07 Kč, odpovídající část zaplaceného soudního poplatku z této částky činí 1 000 Kč, tudíž žalobci s ohledem na shora citované ustanovení náleží částka v rozsahu 3 072 Kč (tj. rozdíl poplatků 4 072 Kč po odpočtu částky ve výši 1 000 Kč, která se nevrací).