9 C 117/2022-253 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne [datum] doručeno Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne [datum] ve znění doplňujících podání, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen: nemovitosti), nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně poukázala zejména na následující skutečnosti: žalobkyně nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mimosoudní cestou se v minulosti opakovaně snažila, ovšem bezvýsledně. I přes výzvy žalobkyně žalovaní neučinili reálné kroky k vypořádání podílového spoluvlastnictví, nedoložili zájem o spoluvlastnický podíl žalobkyně, ani solventnost k případnému vyplacení vypořádacího podílu žalobkyně. Žalobkyně má tedy za to, že žalovaní o nemovitosti zájem nemají. Obvyklá hodnota nemovitosti žalobkyně činí dle jejího názoru částku ve výši 5 200 000 Kč. 2. Prvotně oba žalovaní souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví, nikoliv ale se způsobem jeho vypořádání. Druhý žalovaný zdůrazňoval, že má zájem, aby nemovitosti mohl i nadále užívat jeho otec – první žalovaný, proto je ochoten a zároveň schopen odkoupit spoluvlastnický podíl žalobkyně, přičemž hodnota vypořádacího podílu je ovšem zjevně nižší, než žalobkyně tvrdí. 3. V případě prvního žalovaného bylo, v návaznosti na návrh druhého žalovaného, zahájeno u místně příslušného opatrovnického soudu řízení o omezení svéprávnosti prvního žalovaného. S přihlédnutím k soudem zjištěným skutečnostem proto soud prvnímu žalovanému ustanovil opatrovnici pro toto soudní řízení, a to advokátku Mgr. [jméno] [příjmení] (§ 29 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen„ o. s. ř.”). [celé jméno žalovaného], v tomto řízení první žalovaný, byl v opatrovnickém řízení omezen na svéprávnosti rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 Nc 565/2022-75 ze dne 28. 4. 2023, a to mimo jiné i pro právní jednání, která se týkají jmění nebo majetkových hodnot nad rámec běžných záležitostí každodenní povahy. 4. Opatrovnice prvního žalovaného, po projednání věci s druhým žalovaným, vyslovila souhlas se zrušením podílového spoluvlastnictví, souhlasila i se způsobem vypořádání navrhovaným žalobkyní - prodejem nemovitostí v soudní dražbě. Vzhledem k aktuální situaci u prvního žalovaného též druhý žalovaný souhlasil nejen se zrušením podílového spoluvlastnictví, ale i se způsobem vypořádání navrhovaným žalobkyní i opatrovnicí prvního žalovaného – tj. soudní dražbou. 5. Z provedeného dokazování, přičemž každý z níže uvedených důkazů soud hodnotil jednotlivě, i v jejich vzájemných souvislostech, soud shledal žalobní návrh za zcela důvodný. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti s podílem žalobkyně o velikosti jedné čtvrtiny na nemovitostech, v případě prvního žalovaného jedné poloviny a druhého žalovaného jedné čtvrtiny (zjištěno nejen z nesporných tvrzení účastníků, ale též z údajů vedených v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Mladá Boleslav, k.ú. [obec], [příjmení] vlastnictví [číslo]) 6. Nemovitosti nejsou reálně dělitelné bez toho, že by došlo k jejich znehodnocení, navíc žádný z účastníků nemá o nemovitosti zájem, nemá případně ani dostatek finančních prostředků pro jejich nabytí do svého výlučného vlastnictví (co do nedělitelnosti nemovitostí zjištěno ze znaleckých posudků zpracovaných pro účely tohoto soudního řízení, dále skutkové závěry opřeny i o nesporná tvrzení účastníků). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 9. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků řízení. S tímto návrhem oba žalovaní souhlasili. 10. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm podle § 1143 o. z. na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Je-li to možné, rozhodne soud podle § 1144 odst. 1 o. z. o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud podle § 1147 o. z. za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 11. V závazném pořadí způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu stojí na prvém místě rozdělení společné věci. Pro případ, že není možné reálné rozdělení věci, následuje přikázání věci jednomu nebo více ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, ovšem za předpokladu, že spoluvlastníci s přikázáním do svého vlastnictví souhlasí. Předpokladem tohoto způsobu vypořádání je nejen to, že o společnou věc mají někteří ze spoluvlastníků zájem, ale také to, že jsou schopni za ni zaplatit (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 687/2004, ze dne [datum], uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 39, s. 57, pod poř. [číslo]). 12. Žalobkyně žalobou navrhla zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků a vypořádat je tak, jak je ve výroku II., tohoto rozsudku uvedeno, tj. navrhla prodej nemovitostí veřejnou dražbou. Žalovaní s návrhem žalobkyně souhlasili. Reálné rozdělení dosud společných nemovitých věcí nebylo možné, o nemovitosti účastníci neměli zájem. Soud neshledal žádný ze zákonných důvodů pro nevyhovění návrhu nejen žalobkyně, ale i žalovaných. 13. Výrokem I. proto soud žalobě na zrušení podílového spoluvlastnictví v plném rozsahu vyhověl, podílové spoluvlastnictví účastníků proto zrušil. 14. Výrokem II. rozsudku soud vyhověl i návrhu účastníků na způsob vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví, tj. nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě, s tím, že výtěžek v dražbě bude rozdělen mezi spoluvlastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, tj. žalobkyně jednou čtvrtinou, žalovaného [číslo] jednou polovinou, žalovaného [číslo] jednou čtvrtinou, náklady na prodej nemovitostí ponesou účastníci dle výše svých spoluvlastnických podílů. 15. Výrokem III. rozsudku soud rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení, a to oproti návrhu žalobkyně, která požadovala přiznat náklady řízení jí. Tento výrok je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý z účastníků řízení nese své náklady sám. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne [datum], přičemž zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Soud ovšem podotýká, že po dohodě účastníků se 2. žalovaný podílel na nákladech žalobkyně na zaplacení soudního poplatku, a to ve výši 50 %, tj. 2 500 Kč. Tuto částku 2. žalovaný předal žalobkyni při jednání soudu ve věci samé. 16. Výrokem IV. soud dle § 148 o. s. ř. uložil účastníkům řízení zaplatit státu náhradu nákladů na zpracování znaleckého posudku soudem ustanovenou znaleckou kanceláří – Znalecký posudek [číslo] zpracovaný oceňovací a znaleckou kanceláří s. r. o. [datum], a to dle shodných principů, jako u náhrady nákladů řízení (stejný podíl účastníků). Pro úplnost soud uvádí, že dle tohoto znaleckého posudku, přičemž závěry znalecké kanceláře i obsah znaleckého posudku soud považuje za zcela přesvědčivé, je obvyklá hodnota nemovitostí 4 730 000 Kč. Usnesením č. j. 9 C 117/2022-200 ze dne 12. 1. 2023 soud pravomocně přiznal znalecké kanceláři za náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku, částku 22 660,88 Kč. Dle tohoto výroku ponesou účastníci náklady státu podle výše svých spoluvlastnických podílů, tj. žalobkyně ve výši jedné čtvrtiny, tj. 5 665,22 Kč, první žalovaný ve výši jedné poloviny, tj. 11 330,44 Kč a druhý žalovaný ve výši jedné čtvrtiny, tj. 5 665,22 Kč. Náhradu nákladů státu jsou účastníci povinni zaplatit státu v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku,, a to i přes skutečnost, že lhůta pro plnění není ve výroku rozsudku výslovně stanovena (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)