9 C 191/2023-32 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo] uzavřené dne [datum], na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalované úvěr až do výše stanoveného úvěrového limitu a žalovaná se zavázala splácet žalobkyni vyčerpané finanční prostředky spolu se sjednanými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a dále hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro kreditní kartu. Žalovaná se dostala s úhradou svých splátek do prodlení. Jelikož žalovaná neuhradila dlužné splátky včetně příslušenství a poplatků ani poté, co k tomu byla žalobkyní opakovaně vyzývána, prohlásila žalobkyně všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné, a to ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 82 761,21 Kč představuje nezaplacenou jistinu. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě jejího dluhu dopisem ze dne [datum], avšak žalovaná ani na tuto výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 3 870,95 Kč (úrok nárokovaný za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 231,08 Kč (zákonný úrok nárokovaný za dobu od [datum] do [datum]), úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 82 761,21 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 761,21 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalovaná dne [datum] vyplnila žádost [číslo] o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě, a to s limitem 74 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet žalobkyni dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % bez automatické plné splátky, minimálně ve výši 500 Kč, a to vždy k 24. dni v měsíci. Výše úrokové sazby činila 19,90 % p.a., RPSN 23,20 % p.a. Nedílnou součástí žádosti jsou obchodní podmínky pro kreditní kartu účinné od 1. 11. 2020 a sazebník ČSOB pro fyzické osoby – občany účinný od 1. 7. 2020, s nimiž se žalovaná seznámila (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru ze dne [datum], záznamem o podpisu klienta ze dne [datum], obchodními podmínkami pro kreditní kartu účinnými od [datum], sazebníkem ČSOB pro fyzické osoby – občany účinným od 1. 7. 2020). Podle článku 5.1. podmínek mimo jiné poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství Klient splácí v pravidelných měsíčních splátkách, podle článku 8 písm. f) podmínek je Klient povinen po celou dobu trvání úvěrového vztahu daného smlouvou hradit poplatky za služby poskytované [příjmení] v souvislosti s vedením běžného účtu, z kterého je splácen úvěr ke kreditní kartě a poplatky související s poskytnutým úvěrem dle sazebníku. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, která v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 24 940 Kč. Žalobkyně dále zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím rejstříků BRKI, NRKI a [příjmení]. Žalobkyně dále zkoumala a vyhodnotila kreditní a debetní obraty na běžném účtu žalované č. [bankovní účet] (prokázáno výpisy z účtu). Žalovaná celkem vyčerpala částku ve výši 127 438,90 Kč a uhradila celkem částku 61 557,80 Kč (prokázáno detailem transakční historie). Žalovaná si své povinnosti z uzavřené smlouvy řádně neplnila, žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] žalované oznámila, že využívá svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlašuje všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni [datum] za splatné s tím, že ke dni [datum] činila dlužná částka výši 85 355,48 Kč, a žalovaná ji měla uhradit do [datum] (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum]). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] a potvrzením podání ze dne [datum]). Žalovaná však ani na tuto výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Věc byla soudem posuzována podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), přičemž podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 7. Podle § 1751 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně podle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná se dostala do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 82 761,21 Kč, na úrok kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum] ve výši 3 870,95 Kč a na úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 82 761,21 Kč od [datum] do zaplacení, na zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 231,08 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 761,21 Kč od [datum] do zaplacení. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o.z., a to zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum] na částku ve výši 4 231,08 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82 761,21 Kč od [datum] do zaplacení, přičemž jeho výše je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o.s.ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 770,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 311 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 82 761,21 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby), v poloviční výši 2 210 Kč za odeslání jednoduché předžalobní upomínky včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a.t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 950 Kč ve výši 2 509,50 Kč. 12. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úrokem z prodlení i náhradou nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tři dny od právní moci rozsudku), a to třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností žalované. Protože ovšem žalovaná byla v řízení zcela nečinná, soud stanovil k plnění lhůtu třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou.