Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky celkem , částka, sestávající se z příspěvků za nepojištěné nákladní vozidlo registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg za dobu ode , datum, do dne , datum, , neboť ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přestože je tato povinnost stanovena zákonem č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění rozhodném (dále jen „ZPO“). Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek ve výši , částka, (součin počtu dní, kdy byla porušena zákonná povinnost, a denní sazby stanovené dle druhu vozidla, celkem , hodnota, dní). Žalovaný, však i přes výzvu k úhradě dlužné částky, ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala také poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši , částka, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění a z nich dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:5. Žalovaný byl vlastníkem motorového vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg za dobu ode , datum, do dne , datum, (zjištěno Informacemi z Registru silničních vozidel, Zjištěnými údaji o vozidlech). V uvedené době ohledně těchto vozidel neuzavřel smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem, které nebylo pojištěno celkově 87 dní.6. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla za nepojištěné období s tím, že splatnost příspěvku nastává po uplynutí 30 dnů. Žalovanému byla zaslána i upomínka k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno Výzvami k úhradě, Informacemi o zásilkách , právnická osoba, , Předžalobní upomínkou, Podací arch).7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Podle § 6 zákona č. 30/2024 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinném od , datum, , odst. 1 provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen „registrované vozidlo“), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.9. Podle § 45 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 30/2024 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, Kancelář zpracovává údaje podle § 38 odst. 1 a 3 za účelem zjištění porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a v souvislosti s vymáháním příspěvku a nákladů podle odstavce 2. Provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.10. Podle § 5 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 69/2024, která provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí denní sazba příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti , částka, , jde-li o nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg.11. Dle § 6 vyhlášky č. 69/2024, která provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výše paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí , částka, .12. Vzhledem k tomu, že vozidlo vlastněné žalovaným nemělo v uvedeném obdobích (za 86 dní) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení), je žalovaný povinen uhradit žalobkyni příspěvek ve výši , částka, za každý den, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, spolu s náklady na uplatnění ve výši stanovené vyhláškou na , částka, , tj. částku ve výši , částka, . Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil a žalobkyni tak vzniklo právo na její úhradu. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .14. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.