5 C 41/2026-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 71 137,12 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku až do výše 59 600 Kč možností postupného čerpání, kdy žalovaná tento úvěr mohla čerpat opakovaně. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, zjišťovala počet členů domácnosti, příjmy domácnosti, měsíční výdaje žalovaného, dále žalobkyně provedla kontrolu, zda se žalovaný nenachází v insolvenci, prověřila centrální evidenci exekucí, výpis registru neplatných dokladů, výpis z katastru nemovitostí. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost dle interní metodiky, nahlédla do databází NRKI a BRKI, provedla kontrolu insolvenčního rejstříku a výpisu z CEE, ověřila výši čistého příjmu žalované výpisem z účtu. Žalovaná se identifikovala jménem, příjmením, pobytem, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Žalovaná čerpala úvěr postupně, kdy jí na její účet byly postupně zaslány částky v celkové výši 33 485 Kč. Žalovaná na danou pohledávku nic neuhradila, dostala se do prodlení se splácením. Žalovaná má nesplacenou pohledávku ve výši 70 047,51 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 33 485 Kč, poplatku za poskytnutí tranší ve výši 666,36 Kč, smluvního úroku ve výši 35 511,25 Kč, poplatky za další služby ve výši 54,90 Kč a 330 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 1 089,61 Kč, v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ani přes předžalobní výzvu na dlužnou částku neuhradila žalovaná ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2025 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 59 600 Kč, který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně, RPSN 1 468,61 %, datum splatnosti první denní splátky bylo stanoveno na 24. 4. 2024, splatnost celého úvěru pak dne 16. 9. 2026, ve smlouvě byly sjednány další poplatky a také smluvní pokuta pro případ prodlení. Žalovaná byla identifikována jménem, příjmením, emailem, telefonním číslem, adresou, rodným číslem a bankovním účtem , IBAN, (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ).5. Z obecných principů posuzování soud zjistil podrobnosti o tom, jak žalobkyně posuzuje úvěruschopnost (obecné principy posuzování).6. Pro ověření totožnosti žalované měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu (fotokopie OP).7. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli dokládá, že žalobkyně žalované vyplatila následující částky dne 25. 3. 2025 ve výši 27 100 Kč, dne 24. 4. 2025 částku 6 385 Kč, celkem částku 33 485 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).8. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím služby BankID, účet žalovaného č. , č. účtu, (autorizace ověření totožnosti).9. Z dokumentu Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně měla za to, že příjem žalované je 31 826 Kč měsíčně. Z výpisu ověření úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, počet členů domácnosti žalované 1, výše pravidelných výdajů na půjčky 5 800 Kč, na bydlení 2 700 Kč, ostatní nezbytné výdaje 3 200 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 500 Kč, výše ověřeného příjmu činila 31 826 Kč, výše příjmu uvedeného žalovanou činila 29 000 Kč (dokument Identifikovatelné příjmy, výpis posouzení úvěruschopnosti).10. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne 24. 7. 2025 (e-mail ze dne 9. 12. 2024).11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2025 včetně poštovního podacího lístku vyplývá, že žalovaná byla žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky spolu s náklady za právní zastoupení před podáním žaloby do tří dnů (předžalobní výzva ze dne 2. 11. 2025 a podací lístek ze dne 5. 11. 2025).12. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou částku.13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:14. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 33 485 Kč, a to postupným zasláním na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,933 % denně, RPSN 1 468,61 %. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí úvěru řádnou kontrolu úvěruschopnosti žalované.15. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Dle § 87 odst. 1 Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.23. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.24. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil