10 C 188/2021-22 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], následně po fúzi [číslo]), uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. S0004820331089690, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, neuhradil jej však řádně a včas. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka [částka] se skládá z postoupené nesplacené jistiny ve výši [částka] a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku od [datum] (dne následujícího po splatnosti) do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: 4. V řízení nebyla prokázána základní tvrzení žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši [částka] převodem na jeho bankovní účet, a že se žalovaný zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] uhradit nejpozději do [datum]. Ve smlouvě o úvěru byly sice uvedeny údaje žalovaného v rozsahu jména a příjmení, adresy bydliště, čísla občanského průkazu a dalších údajů včetně čísla bankovního účtu /viz smlouvu o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vše v elektronické databázi soudu CEPR/, avšak zda žalovaný byl skutečně osobou, která uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, se žalobkyni v řízení na základě předložených důkazů prokázat nepodařilo, když právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného v době uzavírání smlouvy o úvěru dále neověřovala a vycházela toliko z údajů uvedených při registraci, neověřovala ani potřebné údaje ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Z předloženého výpisu z účtu toliko vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši [částka], přičemž majitelem daného bankovního účtu byl žalovaný /viz potvrzení o provedené platbě, odpověď na žádost o sdělení informací o majiteli bankovního účtu na čl. 20 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek (v žalobě je chybně uvedeno datum [datum]), kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se z jednání omluvila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, aby k tomu byla žalobkyně vyzvána. Soud měl v úmyslu při nařízeném ústním jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), aby označila důkazy k prokázání pasivní legitimace na straně žalovaného, tedy ohledně uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně se však jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, přičemž k podmíněné žádosti o případné odročení jednání nebo poskytnutí lhůty nebylo možné přihlížet (viz § 41a odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně tak neunesla své břemeno důkazní ve vztahu k pasivní legitimaci žalovaného. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. 6. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že v řízení nebylo dostatečným způsobem prokázáno uzavření úvěrové smlouvy ve znění předloženém soudu právě s osobou žalovaného. Z předložených listinných důkazů nelze seznat jednoznačný projev vůle žalovaného směřující k uzavření úvěrové smlouvy, tedy že by kontrahující osobou uzavírající úvěrovou smlouvu o úvěru byl opravdu žalovaný. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalobkyní uváděné informace ohledně žalovaného totiž mohla prostřednictvím internetu uvést i jiná osoba, než žalovaný. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že úvěr uzavřela s osobou žalovaného. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši [částka] bez právního důvodu, žalovaného vyzývala k úhradě, avšak žalovaný zaslané peněžní prostředky v celém rozsahu nevrátil, a tím se bezdůvodně obohatil. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Soud proto vyhověl žalobkyni ohledně zaplacení částky [částka], odpovídající výši poskytnuté jistiny. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. Ohledně zbývající požadované částky odpovídající poplatku za poskytnutí úvěru však soud nevyhověl, neboť tento vyplývá z uzavřené úvěrové smlouvy, jejíž platnost ve vztahu k žalovanému však nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně se sama zbavila možnosti, aby ji soud ve smyslu ust. § 118 a odst. 3 o. s. ř. poučil a vyzval k označení důkazů tím, že se nedostavila k ústnímu jednání. Soudu pak nezbývalo než shrnout, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené pasivní legitimace žalovaného a žalobu v této části včetně příslušného úroku z prodlení zamítnout. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 22,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zás