11 C 81/2021-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soud s žalobou, kterou se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 17 364 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tomuto poskytla v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh do prvního postoupení pohledávky uhradil toliko částku 16 556 Kč, která v souladu se smluvním ujednáním byla nejprve započítána na úhradu souhrnného poplatku, který je svou podstatou smluvním úrokem za půjčení peněz a tedy příslušenstvím pohledávky. Aktuální výše dlužné částky tak činí 17 364 Kč, představující nezaplacenou jistinu. Příslušenství se sestává ze zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky 17 364 Kč ode dne následujícího dni, kdy došlo k účinnosti postoupení pohledávky na [právnická osoba] S.à.r.l. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o půjčce na č. l. 12 spisu/. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,8 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 13 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek v elektronickém systému [příjmení], včetně seznamu postoupených pohledávek/. Žalovaný na svůj dluh do prvního postoupení pohledávky uhradil pouze částku 16 556 Kč. Oznámení o postoupení pohledávky bylo vždy žalovanému dopisem oznámeno /viz dopisy na č. l. 14 a 16 vč. poštovního podacího archu na č. l. 15 a 18 spisu/. Žalovaný byl naposledy k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 19 vč. poštovního podacího archu na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by mu dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. 7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům., 9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovanému tak vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. 11. Co se týče sjednaného souhrnného poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud se plně ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měla žalovaná splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně žalobkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé as