12 C 265/2021 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši [částka]. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný a obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky, tj. celkem [částka], a to ve 14 splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Dluh žalovaného činí [částka] na jistině, [částka] na úroku, [částka] na poplatku za vyhodnocení úvěru, [částka] na poplatku za sjednání úvěru a [částka] na inkasním poplatku. 2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. K jednání soudu dne [datum] se řádně předvolaná žalobkyně s omluvou a řádně předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků. 4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: 5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky v pevné výši [částka], s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 14 měsíčních splátkách po [částka] RPSN činí v případě splatnosti úvěru 14 měsíců 187,60 % /viz smlouvu o úvěru na č. l. 16 – 17 spisu, kopii občanského průkazu žalovaného na č. l. 15 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 13 spisu, čestné prohlášení na č. l. 14 spisu/. Žalovaný je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], jeho mzda činí [částka]. Výdaje žalovaného činí [částka]. Žalovaný má základní vzdělání, je svobodný a má jedno dítě /viz žádost o úvěru na č. l. 12 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz předžalobní výzvu na č. l. 11 a 20 spisu, podací lístek na č. l. 18 – 19 spisu/. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a s ohledem na okamžik uzavření smlouvy o zápůjčce dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 30. 11. 2016. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěryschopnosti omezila pouze na tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně tvrzení žalovaného jakkoli ověřila. Takový postup nelze považovat za zkoumání úvěryschopnosti s odbornou péčí, neboť odborná péče spočívá v tom, že úvěrující ověří údaje, které mu úvěrovaný uvedl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, soud jí nemohl ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nutnosti doplnění jejích tvrzení a důkazů k prokázání splnění povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně ověřovat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 13. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L. a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně své povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála (když neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a soud tedy dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru a § 133 o. s. ř. vyšel z toho, že žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila), posoudil soud předmětnou smlouvu o zápůjčce dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (viz ustanovení § 3016 o. z. reflektující obecnou zásadu, podle níž lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), což odpovídá též historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele a zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je třeba v souladu s § 588 o. z. k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru přihlédnout i