15 C 187/2020-320 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], v doplněném znění ze dne [datum], se žalobkyně domáhala určení, že motorové vozidlo značky Audi, model A8, [příjmení]: WAUZZZ4H5BN002590 je ve vlastnictví žalobkyně. Svůj nárok odůvodnila tím, že smluvní partner žalované a bývalý provozovatel autobazaru, pan [jméno] [příjmení], místem podnikání [adresa], [IČO] (dále jen„ pan [příjmení]“), nabízel prostřednictvím internetového inzerátu na inzertním serveru TIPCARS ([webová adresa]) k prodeji vozidlo značky Audi, model A8, [příjmení]: WAUZZZ4H5BN002590 (dále jen„ vozidlo“), které v čase inzerce bylo ve vlastnictví žalované. Na základě internetového inzerátu kontaktovala žalobkyně, a to prostřednictvím pana [jméno] [příjmení] (dale jen„ pan Rabiňák”), kterého pověřila výběrem vozidla, pana [příjmení] a sjednala si s ním schůzku za účelem prohlídky vozidla a absolvování tzv. zkušební jízdy. Této schůzky, která se uskutečnila dne [datum], byl účasten pan [příjmení], jako zmocněný zástupce žalobkyně resp. kupujícího, dále pan [jméno] [příjmení], jako jednatel žalované, tedy vlastníka vozidla a pan [příjmení]. Schůzka proběhla v prostorech autobazaru pana [příjmení], kam pan [příjmení] přivezl vozidlo za účelem představení a následného prodeje. Během schůzky pan [příjmení] výslovně prohlásil, aby žalobkyně řešila veškeré záležitosti s panem [příjmení], který je v této věci zmocněn jednat ve všech věcech ohledně prodeje a přepisu vozidla. Důvodem tohoto zmocnění byl údajný odjezd pana [příjmení] na dovolenou. Z komunikace mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] bylo zřejmé, že v minulosti společně realizovali vícero obchodů. Na základě tohoto společného jednání nabyla žalobkyně dobré víry v oprávněné zmocnění pana [příjmení] jednat vlastním jménem na účet prodávající, tedy žalované a je nepochybné, že toto přesvědčení v ní vyvolal jednatel žalované, pan [příjmení]. Toto zmocnění bylo též rozumné předpokládat na základě skutečnosti, že pan [příjmení] byl toho času vlastníkem autobazaru, prohlídka vozidla probíhala v prostorech autobazaru, zkušební jízda probíhala s kolegou pana [příjmení] z autobazaru a běžným předmětem podnikání pana [příjmení] byl právě prodej vozidel. Z jednání mezi panem [příjmení] a panem [příjmení] o tom, jak bude vozidlo financováno, vyplynulo, že žalobkyně zamýšlí financovat vozidlo prostřednictvím společnosti [právnická osoba] (dale jen„ úvěrující banka”), načež pan [příjmení] poskytl žalobkyni prostřednictvím pana [příjmení] první cenové nabídky a zároveň kontakt na pana [celé jméno svědka] (dale jen pna„ [celé jméno svědka]), zástupce úvěrující společnosti, aby se celý prodej nezdržoval. Dne [datum] žalobkyně ujednala s panem [příjmení] podmínky koupě vozidla, tedy předmět koupě – vozidlo za kupní cenu ve výši [částka] a uzavřela dne [datum] s panem [příjmení], který byl pověřen žalovanou k prodeji vozidla, ústní kupní smlouvu. Po uzavření kupní smlouvy, byla část kupní ceny ve výši [částka] uhrazena hotově ve prospěch pana [příjmení] (při předání vozuidla dne [datum]) a zbytek kupní ceny ve výši [částka], byla uhrazena prostřednictvím úvěrující bankou, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru a poskytnutí předmětného úvěru mezi žalobkyní a úvěrující bankou. Po uhrazení kupní ceny předal pan [příjmení] zástupci žalobkyně klíče od vozu, velký technický průkaz a malý technický průkaz (osvědčení o technické způsobilosti), který mu dal do dispozice jednatel žalované, pan [příjmení]. U hrazení části kupní ceny za vozidlo dne [datum], byl přítomen zástupce úvěrující banky, pan [celé jméno svědka], který si z místa prodeje pořizoval fotografie a kontroloval předání vozidla. Skutečnost, že pan [příjmení] měl ve své dispozici klíče od vozidla a velký technický a malý technický průkaz, utvrdila žalobkyni v její dobré víře o oprávněnosti pana [příjmení] jednat na účet žalované. Pan [anonymizováno] sdělil, že obdrženou částku předá žalované a na druhý den převezme druhé klíče, které pan [příjmení] (žalovaná) zapomenul společně s vozidlem k prodeji přivést a tyto předá žalobkyni. Dále pan [příjmení] panu [příjmení] sdělil, že předá žalobkyni žalovanou podepsanou plnou moc k jednání ve věci přepisu vozidla na žalobkyni. O několik dní později doručil pan [příjmení] návrh antedatované písemné kupní smlouvy, společně s vystavenou fakturou na zbývající část kupní ceny. Tento návrh písemné smlouvy vyžádala sama žalobkyně, a to z důvodu, že předání písemného vyhotovení smlouvy pan [příjmení] při osobním jednání sám přislíbil. Obsah této smlouvy se však neslučoval s již uzavřenou ústní kupní smlouvou, zejména pak v právním postavení pana [příjmení], který v návrhu písemné kupní smlouvy byl uveden pouze jako zprostředkovatel. To vše již za situace, kdy byla uhrazena část kupní ceny k rukám pana [příjmení] a současně kdy byl uhrazen zbytek kupní ceny úvěrující společností. Žalobkyně má za to, že na základě výše uvedených skutečností a předložených důkazů nabyla k vozidlu vlastnické právo z titulu uzavřené ústní kupní smlouvy mezi komisionářem a žalobkyní, když základním oprávněním komisionáře je jednat vlastním jménem na účet zastoupeného, tedy na účet žalované. Z procesní opatrnosti žalobkyně též doplnila, že uhrazením kupní ceny nabyla vlastnické právo k vozidlu i na základě ustanovení § 1109 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jelikož byly splněny všechny podmínky pro nabytí vlastnického práva od neoprávněného, protože vozidlo nebylo zapsáno ve veřejném seznamu, jelikož registr vozidel není veřejným seznamem – srov. 22 Cdo 5330/2015, zástupce žalobkyně byl vzhledem k okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany převést vlastnické právo k vozidlu, k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vozidlo byla svěřeno – vozidlo se v době koupě nacházelo v prostorech autobazaru pana [příjmení], který také měl k vozidlu klíče a ostatní doklady, které se běžně předávají při prodeji vozidla (např. velký technický průkaz a malý technický průkaz). Následně pan [příjmení] nebyl opakovaně schopen zajistit plnou moc pro přepis vozidla v registru silničních vozidel a začal se žalobkyni vyhýbat. Z tohoto důvodu byla žalobkyně nucena již 2x absolvovat evidenční kontrolu. Proto se rozhodla žalobkyně kontaktovat pana [příjmení] osobně, kdy na schůzku do prostor jeho autobazaru vyslala dne [datum] pana [příjmení]. Při příjezdu na místo, kde se nacházel autobazar, žalobkyně zjistila, že autobazar je prázdný a uzavřen. [příjmení] (nebo zaměstnancem) sousedního bazaru bylo panu [příjmení] sděleno, že na místě autobazaru údajně„ zasahovala [ulice] správa“ a některá vozidla odvezla. Z výše uvedeného důvodu se žalobkyně rozhodla zažádat o přepis vozidla přímo Magistrát hlavního města Prahy, a to bez součinnosti stávajícího vlastníka vozidla. K žádosti žalobkyně připojila velký technický průkaz a protokol o evidenční kontrole a platnou zelenou kartu. Žádost žalobkyně o přepis vozidla byla prvoinstančně zamítnuta z toho důvodu, že žalovaná v mezidobí (nicméně již po zahájení tohoto správního řízení) nechala vyhotovit nové doklady k vozidlu a znemožnila tak žalobkyni zápis změny vlastnictví do registru vozidel. [příjmení] správní orgán vydal žalované nové doklady k vozidlu, musela žalovaná lstí uvést vůči správnímu orgánu záměrně nepravdivé informace, tj. že jí byly doklady k vozidlu odcizeny či že je ztratila. Doklady k vozidlu žalobkyně byly navíc skartovány. Žalobkyni bylo dále doručeno, a to 6 měsíců po uzavření kupní smlouvy a uhrazení kupní ceny, odstoupení od smlouvy ze strany žalované z důvodu neuhrazení kupní ceny. Žalobkyně je toho názoru, že ze strany žalované se jedná o zcela účelové jednání s cílem zbavit se finanční odpovědnosti za nesolventnost zástupce žalované – komisionáře, jelikož žalobkyně má za to, že žalovaná peníze od svého smluvního partnera, pana [příjmení] nikdy neobdržela a je si vědoma toho, že tyto peníze od pana [příjmení] pravděpodobně již nikdy zákonnou cestou nevymůže. Z důvodu nesolventnosti svého smluvního partnera se tak žalovaná pokusila zpochybnit platnost kupní smlouvy. Žalobkyně nemůže nést odpovědnost za nesplnění smluvních povinností mezi panem [příjmení] a žalovanou. Žalobkyni vzniká každý den škoda spojená s tím, že nemůže vozidlo užívat. Žalobkyně současně musí každý měsíc hradit splátky úvěru vůči úvěrující bance. Navíc úvěrující proti žalobkyni již uplatňuje sankce z důvodu, že do dnešního neprovedla změnu zápisu vlastnického práva do registru vozidel, jelikož to objektivně provést ani nemůže (jednou z povinnosti žalobkyně bylo pro úvěrující banku zajistit zápis úvěrující banky jako vlastníka do registru vozidel s tím, že žalobkyně by byla vedena jako provozovatel). Žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k poskytnutí součinnosti při zápisu změny vlastnického práva k vozidlu. Poskytnutí této součinnosti žalobkyně odmítla a zároveň vyzvala žalovanou k vydání předmětného vozidla, jelikož si nárokuje vlastnictví vozidla. Žalovaná nereagovala ani na možnost jiné