16 C 282/2021-45 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]), uzavřel poté, co byla posouzena jeho úvěruschopnost, dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na bankovní účet úvěr výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit do [datum]. K tomu však přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně, jakož i samotné žalobkyně nedošlo. Žalobkyně dále požaduje úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému, na jím ve smlouvě uvedený bankovní účet, částku [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit do [datum]. Svou povinnost však žalovaný nesplnil a ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Pro, byť omluvenou, nepřítomnost žalobkyně, (ta skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti netvrdila, ani nijak neprokazovala), při ústním jednání, nebylo možné žalobkyni poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 239 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, která je zároveň spotřebitelským úvěrem, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné a plnění, na jeho základě poskytnuté nutno kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný, který poskytnuté peněžní prostředky bez právního důvodu přijal, je proto povinen žalobkyni vrátit plnění, tedy v částce [částka], a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne [datum], lze se tedy domnívat, že dopis byl třetí pracovní den, tedy dne [datum] doručen (srov. § 573 o. z.), přičemž za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] ve výši 8,05 %, tedy ve výši nižší, než která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak v rozsahu požadovaném žalobkyní. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut, stejně tak jako požadavek na zaplacení poplatku ve výši [částka], na něž nemá žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce nárok. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok II. rozsudku). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná v části 22 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %, tedy v částce [částka]. Celkové náklady ve výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.