16 C 321/2021-23 — Okresní soud v Mělníku

V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení, zahájeného rozkazní žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum], byl požadavek žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění specifikovaného v bodu I. výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně eviduje za žalovanou dluh z titulu úhrady nákladů za hospitalizaci na protialkoholní záchytné stanici, provozované žalobkyní, ze dne [datum], kdy byla žalovaná přijata k ošetření. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalobkyní žalované vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] se splatností do [datum]. Žalovaná dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum], avšak v termínu jeho splatnosti dluh neuhradila. Neuhradila jej ani poté, co byla o zaplacení právním zástupcem žalobkyně předžalobně upomenuta. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.“). Soud proto se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Soud na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná byla dne [datum] hospitalizována, vyšetřena a ošetřena v Protialkoholní záchytné stanici na adrese [adresa], [obec a číslo], provozované žalobkyní. Za uvedenou hospitalizaci a ošetření vyúčtovala žalobkyně žalované částku [částka] daňovým dokladem [číslo] ze dne 2 [datum] datem splatnosti ke dni [datum]. Žalovaná tento svůj dluh vůči žalobkyni jakožto platbu za poskytnuté vyšetření, ošetření a pobyt uznala co do důvodu i výše v písemném uznání dluhu ze dne [datum]. Žalovaná však svůj dluh nezaplatila, a to ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne [datum], která byla žalované odeslána na adresu, kterou označila v uvedeném uznání dluhu jako adresu, kde přebírá korespondenci. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by její dluh vůči žalobkyni zanikl z jiného důvodu. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož ust. § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná neexistenci dluhu netvrdila, nadto aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni, kdy se žalovaná dostala do prodlení, tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastoupení advokátem ve výši [částka] za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po [částka] za úkon, to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), náhrady hotových výdajů po [částka] za tři výše uvedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši [částka], která patří k nákladům řízení podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. za použití ust. § 14a AT. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.