19 C 164/2020-39 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní (dříve vystupující pod obchodním názvem [právnická osoba], [IČO]) dne 11. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací spočívající zejména v televizním vysílání prostřednictvím internetu a závazek žalovaného zaplatit cenu za poskytnuté služby. Součástí smluvního ujednání byl mimo jiné pronájem přijímacího zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno] Smlouva mezi účastníky byla ukončena ke dni 31. 7. 2019. Žalovanému vznikla podle smlouvy povinnost zapůjčené zařízení žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit, což však neučinil ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyni tak podle smlouvy vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácené zařízení, kterou žalovaný ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo doručeno, a to žalovanému dne 28. 4. 2021 (viz doručenka na č.l. 30) a žalobkyni do datové schránky (viz doručenka na č.l. 35). Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní vystupující dříve pod obchodním názvem [právnická osoba] dne 11. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (služba televizního vysílání) včetně všeobecných podmínek a ceníku. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací (televizní vysílání) a dále se zavázala poskytnout nájem zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno]. Ve smlouvě, na které je podpis žalovaného, je výslovně uvedeno, že v případě nevrácení zapůjčeného koncového zařízení, činí smluvní pokuta 5 000 Kč. Podle všeobecných obchodních podmínek měl žalovaný povinnost zapůjčené koncové zařízení vrátit do 10 dnů (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku na č.l. 10, smlouvy na č.l. 15, všeobecných podmínek na č.l. 16). Smlouva byla ukončena ke dni 31. 7. 2019 (zjištěno z nesporovaného tvrzení žalobkyně). Žalovaný byl dopisem ze dne 10. 8. 2019 vyzván k vrácení zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno] a k uhrazení smluvní pokuty (zjištěno z dopisu na č.l. 20). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k uhrazení smluvní pokuty v celkové výši 5 000 Kč dopisem ze dne 4. 11. 2020, který byl odeslán téhož dne (zjištěno z předžalobní výzvy na č.l. 21 a podacího archu na č.l. 22). Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ zákon č. 89/2012 Sb.“) ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 6. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Dle § 2225 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. 8. Dle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 9. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi stranami byla platně sjednána smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (televizního vysílání), jejímž předmětem byl mimo jiné nájem přijímacího zařízení [anonymizována tři slova], sériové číslo [anonymizováno]. Je obecně známou skutečností, že v případě ukončení nájmu, je nájemce povinen věc vrátit zpět pronajímateli, což však žalovaný neučinil, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalovaný byl zároveň dostatečně upozorněn, že v případě, když zařízení nevrátí, může žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, když uvedené upozornění bylo součástí smlouvy, kde žalovaný připojil svůj podpis. Žalovanému tak v souladu se smlouvou vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, přičemž uvedenou smluvní pokutu nepovažuje soud za nijak nepřiměřenou. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. 10. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně ze dne 10. 8. 2019) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 10 % ročně. Je pak věcí uvážení žalobkyně, od jakého dne a v jaké výši bude úrok z prodlení uplatňovat v soudním řízení, nesměřuje-li její požadavek do doby před vznikem prodlení žalovaného. Soud proto žalobě vyhověl i v rozsahu požadovaného příslušenství. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.