19 C 224/2021-52 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 10. 2020 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 660 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 360 Kč v 54 týdenních splátkách po 320 Kč a poslední 55. splátce ve výši 80 Kč /zjištěno ze smlouvy o úvěru na č. l. 16 spisu/. Žalovaná celkem žalobkyni zaplatila 700 Kč /zjištěno z tvrzení žalobkyně/. Pohledávka za žalovanou byla postoupena s účinností od 26. 2. 2016 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016, který ji byl odeslán dne 11. 3. 2016 na adresu [adresa], oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 19 spisu a z poštovního podacího archu na č. l. 31 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 10. 2020, který jí byl zaslán na adresu [adresa]. Průměrná úroková sazba bankových institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let dle měnových statistik [obec] národní banky činila v květnu 2009 výši 14,19 % ročně /viz veřejně dostupné statistiky na webových stránkách [obec] národní banky www.cnb.cz /. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik uzavření smlouvy v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Postoupení pohledávky, pak již bylo posuzováno podle o. z. účinného od 1. 1. 2014, když k postoupení došlo až v roce 2016. 6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 524 a násl. obč. zák. 11. Co se týče sjednaného souhrnného poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Souhrnný poplatek, který se žalovaná zavázala zaplatit, soud totiž posoudil jako příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měla žalovaná splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně žalobkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] 2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 7 360 Kč, za poskytnutí jistiny 10 000 Kč, která měla být vrácena v 54 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že poslední 55. splátka byla stanovena ve výši 80 Kč. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí zhruba 102 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v květnu 2009 okolo 14,19 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrnný poplatek) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než sedminásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). 12. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku 9 300 Kč představující nesplacenou jistinu půjčky (zapůjčených 10 000 Kč – zaplacených 700 Kč). Soud tak započítal dílčí úhrady žalované provedené do data prvního postoupení pohledávky ve výši 700 Kč oproti jistině dluhu, a nikoli nejprve oproti nároku na souhrnný poplatek, když soud posoudil smluvní ujednání o tomto poplatku za absolutně neplatné. Pokud totiž bylo ujednání o souhrnném poplatku sjednáno od počátku neplatně, nemohla na tento právní titul žalovaná provádět žádné úhrady. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v rozsahu částky ve výši 7 360 Kč odpovídající souhrnnému poplatku, pak byla žaloba zamítnuta, neboť ujednání o tomto nároku soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. 13. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. při použití § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Žalobkyni