19 C 232/2021-63 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 41 028 Kč společně s : -) smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 10. 2017 do 6. 12. 2019 vyčíslený na částku 13 029,53 Kč, -) smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 14. 10. 2017 do 6. 12. 2019 vyčíslený na částku 4 382,78 Kč -) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, odměnou za administrativní činnosti ve výši 5 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatkem za životní pojištění [anonymizována dvě slova] 638 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 44 138 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 6. 10. 2017. Žalovaný na svůj dluh uhradil za dobu trvání smlouvy celkem 3 110 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (též známá jako„ Fajnpůjčka“) smlouvu [číslo] na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatkem za administrativní činnost 5 000 Kč, hotovostním inkasem ve výši 10 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění [anonymizována dvě slova] ve výši 638 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 761 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit 44 138 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 75,72 % /viz smlouva na č. l. 20-21 Žalovaný v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, sdílí domácnost s jiným rodinným příslušníkem, je zaměstnán od prosince 2015 na dobu určitou do 31. 12. 2016 u společnosti [právnická osoba], [IČO], a to na pracovní pozici montér vodovodů, přičemž ve formuláři bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyně žalobkyně toto zaměstnání telefonicky ověřila. Příjem žalovaného je činěn mzdou ve výši 15 000 Kč měsíčně, pravidelné výdaje představují celkem částku 8 000 Kč, která sestává z nákladů na bydlení ve výši 4 500 Kč a výdajů domácnosti ve výši 3 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 7 000 Kč /viz karta zákazníka na č. l. 22-23 Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvu ze dne 6. 12. 2019 /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 24-25 a seznam postoupených pohledávek na č. l. 26 O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 /viz dopis na č. l. 29, který byl odeslán žalovanému dne 7. 1. 2020 /viz podací lístek na č. l. 30 Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 7. 5. 2020, který byl odeslán dne 10. 5. 2020 /viz předžalobní upomínka na č. l. 27-28, podací lístek na č. l. 31 Na svůj dluh žalovaný uhradil celkem 3 110 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 11. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 12. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když soud nepovažuje za nijak nevěrohodné prohlášení žalovaného o svých příjmech, když žalovaný toho času pracoval jako montér vodovodů. Stejně tak soud za věrohodné považuje zjištěné výdaje žalovaného, které měsíčně činily 8 000 Kč, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovanému bylo v době uzavření smlouvy 20 let. Soud zároveň ani z úřední činnosti nezjistil, že by žalovaný měl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru jiné dluhy po splatnosti, které by vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a které by mohla právní předchůdkyně žalobkyně zjistit nahlédnutím do dostupných registrů. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. 15. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách společně s celkovými náklady včetně pojištění ve výši 19 138 Kč. Byť právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že se uvedená celková částka skládá z úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč, je zřejmé, že svou povahou jsou veškeré uvedené částky skryté úroky. Úrok je úplata za poskytnutí úvěru, která má v sobě z povahy věci zahrnovat i veškeré ostatní náklady, stejně jako cena za zboží v obchodě obsahuje všechny náklady na výrobu, distribuci, prodej i zisk. Současná praxe úvěrových institucí, které rozdělují částky, jež má spotřebitel celkem zaplatit do různých kategorií, je pouhá snaha skrýt skutečnou výši ceny za poskytnutí úvěru (tj. úroku). Soud proto částku ve výši 18 500 Kč posoudil jako celkový úrok. Takto sjednané celkové úroky představují 74 % z dlužné jistiny, RPSN činí cca 204,63 %, což soud považuje za zcela nemravné. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných