19 C 321/2021-53 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 8 496 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní (dříve vystupující pod názvem [právnická osoba] či [právnická osoba]) uzavřel dne 15. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 1 344 Kč do 29. 10. 2020. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 1 152 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 15. 10. 2020 s žalobkyní smlouvu [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně na účet žalovaného částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit do 14 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 344 Kč, avšak žalovanému byl po zadání slevového kódu zcela odečten. Žalovaný tak podle smlouvy měl žalobkyni vrátit pouze dlužnou jistinu. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky /viz smlouva na č.l. 12, kopie občanského průkazu žalovaného na č.l. 17, vyjádření banky na č.l. 39 Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měla k dispozici mzdové lístky žalovaného za období od července do září 2020, z nichž je patrné, že čistý příjem žalovaného činí 24 248 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v databázi EUCB /viz mzdové lístky na č.l. 44-46 a výpis z databáze na č.l. 43 Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván zástupkyní žalobkyně e-mailem ze dne 26. 4. 2021 i dopisem z téhož dne /viz e-mail na č.l. 18 a dopis na č.l. 19 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení: 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 12. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a vyhodnotila řádně, když měla k dispozici mzdové lístky žalovaného, z nichž je zřejmé, že žalovaný dosahoval průměrného čistého příjmu ve výši 24 248 Kč. Žalobkyně rovněž lustrovala žalovaného v databázi EUCB, z něhož nezjistila natolik zásadní informace, z nichž by bylo možno uzavřít, že žalovaný nebude v budoucnu schopen úvěr splatit. S ohledem na to, že žalovaný je mladý muž, v produktivním věku, u kterého lze předpokládat, že je práceschopný a má výdaje přiměřeného jeho věku, bylo zcela jistě v jeho silách úvěr splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o úvěru jakožto celek za platnou. 13. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 14 dnů bez jakéhokoliv poplatku, byť žalobkyně v žalobě uváděla, že žalovaný se zavázal jistinu uhradit i s poplatkem ve výši 1 344 Kč. Z provedeného dokazování je však zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta sleva na poplatek a žalovaný byl povinen podle smlouvy uhradit žalobkyni pouze jistinu ve výši 6 000 Kč. 14. Žalovaný se rovněž zavázal, že v případě svého prodlení se splacením dluhu, uhradí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje ve výši 1 152 Kč za období od 30. 10. 2020 do 9. 5. 2021, což je zcela v souladu s § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do 29. 10. 2020) se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení. 16. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl co do dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč společně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 1 152 Kč. Co do požadovaného úroku ve výši 1 344 Kč pak byla žaloba zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 68 % z plné náhrady, tj. ve výši 1 013 Kč. [příjmení] náhrada by činila částku 1 489 Kč a skládá se ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal náhradu za úkon vyjádření k výzvě soudu ze dne 2. 11. 2021, jelikož tímto vyjádřením doplnila žalobkyně tvrzení podstatná, která měla být obsažena již v žalobě. 18. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.