20 C 266/2021-94 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 825,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 534,73 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet]. Na základě smlouvy umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 15 534,73 Kč. Žalovaný se dostával s úhradou smluvních závazků do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 2. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] žalovaný vyplnil žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit. Žalovaný zde uvedl, že je svobodný, je zaměstnán jako pracovník v gastronomii, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 11 669 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 30 000 Kč. Žalovaný v této listině prohlásil, že všechny uvedené informace a podklady jsou pravdivé, úplné, správné a aktuální. Dne [datum] podepsali žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně i dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dle které umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr do povoleného limitu 10 000 Kč (tzv. Flexikredit) /viz smlouva o bankovních produktech a službách na č. l. 29 spisu, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách na č. l. 30 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 44 – 60 spisu, sazebník na č. l. 61 – 77 spisu, žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit na č. l. 85 – 86 spisu/. S ohledem na opakované porušování smluvních podmínek byl žalovanému zrušen produkt Flexikredit a jeho pohledávka byla ke dni [datum] zesplatněna. Dlužná částka žalovaného činila v této době 15 534,73 Kč /viz Oznámení o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu a ukončení poskytování Flexikreditu k běžnému účtu na č. l. 31 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 28 spisu/. Ke dni [datum] činila dlužná jistina 15 534,73 Kč a úrok z prodlení počítaný z jistiny činil k tomuto datu 1 290,71 Kč /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 78 spisu/. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek včetně protokolu [číslo] potvrzení na č. l. 34 – 43 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 32 spisu/. Žalovanému byla zástupcem žalobkyně odeslána výzva k uhrazení závazku ze dne [datum] /viz výzva k uhrazení závazku na č. l. 33 spisu/. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet. Dne [datum] podepsali žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně i dispozici ke smlouvě o bankovních produktech a službách, dle které umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho žádost čerpat kontokorentní úvěr v celkové výši 15 534,73 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum]. Žalovanému byla dále odeslána zástupcem žalobkyně výzva k uhrazení závazku ze dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak to nevyšlo v řízení najevo, že na svůj dluh uhradil více, než uváděla žalobkyně. 5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (§ 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, neboť kontokorentní úvěr byl sjednán smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 20. 2. 2013 (nikoliv až uzavřením dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách dne 16. 1. 2018). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 10. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 12. Podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na