7 C 107/2020 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že jsou společně se žalovaným, který je jejím bratrem, podílovými spoluvlastníky nemovitostí specifikovaných ve výroku I. a II. rozsudku (dále jen„ nemovitosti“ či„ předmětné nemovitosti“), přičemž spoluvlastnický podíl každého z nich činí ½. Pro odůvodnění svého návrhu uvedla, že její matka [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy trvale bytem [adresa žalovaného], která zemřela dne [datum] (dále také jen„ matka účastníků“ nebo„ paní [příjmení]“), byla ke dni úmrtí vlastníkem předmětných nemovitostí. Dne [datum] byly uzavřeny dvě smlouvy, a to nepojmenovaná smlouva dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), mezi žalobkyní, žalovaným, matkou účastníků (v době uzavření smlouvy již těžce nemocnou) a paní [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum] (dále jen„ nepojmenovaná smlouva“), ohledně povinností žalovaného spojených s nabytím nemovitostí darováním; a dále darovací smlouvy, uzavřené dle smlouvy, mezi matkou jako darující a žalovaným jako obdarovaným (dále jen„ darovací smlouva“), dle níž pak došlo k vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí a dle které byl žalovaný zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí. Dle darovací smlouvy„ darovala“ matka žalovanému nemovitosti v době, kdy byla nevyléčitelně nemocná a jistá svou smrtí. Žalobkyně byla zavolána, aby uzavřela smlouvu dle návrhu připraveného Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou. Do návrhu smlouvy tedy žalobkyně nezasahovala. Po uzavření smlouvy žalovaný s matkou uzavřeli již připravenou darovací smlouvu. Dle smlouvy se žalovaný ve prospěch matky, žalobkyně (svojí sestry) a dále ve prospěch paní [příjmení] zavázal, že si darované nemovitosti neponechá ve svém vlastnictví, ale že nemovitosti prodá. Se získanou kupní cenou naloží tak, že pokud bude matka stále naživu, celou kupní cenu za prodej nemovitostí matce neprodleně odevzdá a matka s ní naloží dle vlastního uvážení. Pokud by kupní cenu za prodej nemovitostí obdržel až po smrti matky, zavázal se z této kupní ceny darovat paní [jméno] [příjmení] finanční částku ve výši 300 000 Kč a dva psy – feny slyšící na jméno„ [jméno]“ a„ [příjmení]“, plemeno Výmarský ohař; a ze získané kupní ceny za prodej nemovitostí vyplatit žalobkyni 50 % získané kupní ceny, snížené o polovinu částky, kterou měl vyplatit paní [jméno] [příjmení], a to tak, aby žalovanému i žalobkyni zůstala po prodeji nemovitostí a po vyplacení částky paní [jméno] [příjmení] z kupní ceny stejná částka. Žalobkyně, matka i paní [příjmení], která se o matku před smrtí starala, čekaly, že žalovaný uskuteční prodej nemovitostí a s penězi naloží ve smyslu převzaté povinnosti. Mezi uzavřením smlouvy a darovací smlouvy a smrtí matky žalovaný tyto své povinnosti dle smlouvy nikterak nezpochybňoval a dokonce daroval paní [jméno] [příjmení] obě feny slyšící na jméno„ [jméno]“ a„ [příjmení]“. Vše se změnilo po smrti matky, která zemřela dne [datum] tedy půl roku po uzavření smlouvy a darovací smlouvy. Žalovaný nemovitosti nejenže neprodal za života matky, ale nemovitosti neprodal doposud a žalobkyni dokonce sdělil, že nemovitosti ani neprodá a že žalobkyni rozhodně ničeho plnit nehodlá. Žalobkyni proto nezbylo, než ve smyslu § 189 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) podat žalobu na určení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Žalobkyně akcentovala, že darovací smlouvu považuje za neplatnou pro simulaci darování, když z kontextu obou smluv je zřejmé, že skutečným úmyslem uzavření darovací smlouvy nebylo a nemohlo být darování. Matka účastníků, která smlouvy uzavírala s úmyslem uspořádat své poslední záležitosti těsně před smrtí, i další účastníci darovací smlouvy, tj. žalobkyně a žalovaný, sledovali uzavřením darovací smlouvy zcela jiný právně významný účel, a to realizaci příkazu ve smyslu ust. § 724 obč. zák. Žalovaný se zavázal obstarat pro matku nějakou věc nebo vykonat nějakou činnost, tj. prodat nemovitosti a odevzdat kupní ceny kombinovaný se zprostředkováním prodeje se závazně stanoveným způsobem rozdělení výtěžku prodeje. [příjmení] bene za účinnosti obč. zák. nebylo možné, aby byl obdarovaný v darovací smlouvě zavázán k protislužbě dárci natož třetí osobě – o darování by pak vůbec nešlo a to se všemi důsledky. Z uvedeného pak žalobkyně, s odkazem na judikaturu dovozuje, že ani darovací smlouva s příkazem nemohla být platně uzavřena. Rozhodující tedy je, co strany smlouvy/smluv skutečně chtěly, nikoli to, co předstíraly. Z kombinace obou smluv je zřejmé, že vůlí matky účastníků nebylo převádět nemovitosti darováním, ale realizovat zastřený, disimulovaný právní úkon, tj. příkaz prodeje nemovitostí za účelem odevzdání kupní ceny zpět matce (za jejího života) či zprostředkování prodeje a rozdělení kupní ceny mezi žalovaného, žalobkyni a paní [příjmení] (v případě, že matka zemře). Po smrti matky účastníků proběhlo dědické řízení, které bylo ukončeno usnesením Okresního soudu v Mělníku č. j. 50 D 538/2014 – 32 tak, že žalobkyně a žalovaný jsou jedinými dědici po jejich matce a dědické podíly obou účastníků činí ½. S ohledem na závěry odvolacího soudu ve věci sp. zn. 16 C 118/2016 a skutečnost, že za současné právní úpravy již není možné žalovat při sporných aktivech dědictví na určení zůstavitele ke dni smrti, nýbrž na vypořádání dědictví, podala žalobkyně i vzhledem k postoji žalovaného tuto žalobu. 2. Žalovaný nárok žalobkyně zcela odmítl. V prvé řadě namítal, že v dané věci je dána překážka věci rozsouzené, když skutkově totožnou věc mezi týmiž účastníky řešil Okresní soud v Mělníku již v řízení vedeném před ním pod sp. zn. 16 C 118/2016. Předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 16 C 118/2016 bylo určení, že vlastníkem týchž nemovitostí jako nemovitostí dotčených v této věci byla ke dni svého úmrtí matka účastníků, paní [jméno] [příjmení] a její vlastnictví bylo žalobkyní odvozováno od neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako obdarovaným a matkou účastníků [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. V tomto časově předcházejícím řízení bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 1. 2019, č. j. 16 C 118/2016 - 185, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 86/2018 - 262. Dále pak, s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 22 Co 86/2018-262, a znění ust. § 189 odst. 1 z. ř. s . zpochybňoval oprávnění žalobkyně podat žalobu na určení když v předmětném dědickém řízení ohledně pozůstalosti po matce účastníků nenastala situace předvídaná v ustanovení § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé, nebo § 173 věty druhé z. ř. s . Z průběhu dědického řízení vyplývá, že mezi jeho účastníky – žalobkyní a žalovaným - nebylo sporu o rozsah aktiv a pasiv patřícího do dědictví, tedy žádným účastníkem nebyl v rámci dědického řízení žádný majetek sporován. K věci samé pak konstatoval, že mezi účastníky byly dne [datum] sjednány celkem tři smlouvy, a to smlouva dle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník; darovací smlouva a smlouva o osobním závazku doživotního bydlení a užívání. Předmětem smlouvy o osobním závazku doživotního bydlení a užívání byl závazek žalovaného poskytnout matce možnost doživotního bezplatného bydlení a užívání všech nemovitostí, které byly předmětem uvedené darovací smlouvy. Účinnost této smlouvy o osobním závazku nastala dnem zápisu vlastnického práva žalovaného dle darovací smlouvy do katastru nemovitostí. Porušení tohoto osobního závazku bylo sankcionováno sjednanou smluvní pokutou. Sjednaný osobní závazek v podobě možnosti doživotního bezplatného bydlení a užívání všech nemovitostí pro dárkyni, je v souladu s pojmovým znakem darovací smlouvy, tedy bezúplatností. Tato protislužba nemá sama o sobě majetkovou povahu, kdy obdobná ujednání byla i v době uzavření předmětných smluv běžnou součástí darovacích smluv. V každé ze tří smluv je zcela určitě a srozumitelně vyjádřena vůle [jméno] [příjmení], převést formou darování do výlučného vlastnictví žalovaného, předmětné nemovitosti. Jak vyplývá z obsahu nepojmenované smlouvy, předmětem ujednání obsaženého v jejím čl. II (ve vztahu k nemovitostem) bylo vyjádření přání matky, jak naložit s výtěžkem z prodeje nemovitostí, jestliže se obdarovaný někdy v budoucnu rozhodne ke zcizení nemovitostí tímto způsobem. O této skutečnosti svědčí nejenom existence obou dalších smluv, ale zejména absence jakéhokoliv časového údaje ohledně případného prodeje dotčených nemovitostí či podmínek takového prodeje. S ohledem na to, že záměrem nebyl prodej předmětných nemovitostí, zcela chybí jakékoliv sankce za neuskutečnění prodeje či porušení jiných ustanovení, a to na rozdíl od smlouvy o osobním závazku doživotního bydlení a užívání, kde sankce za porušení stanovena je, a to smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč. V rozporu s tvrzením žalobkyně o vůli matky účastníků je v obou smlouvách uzavřených následně po uza