7 C 233/2021-51 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut dne [datum] úvěr ve výši [částka], který byl splatný nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr dosud nesplatil. Žalovaná částka se krom jistiny úvěru ve výši [částka] skládá i z částky [částka] představující poplatek za prodloužení termínu splatnosti. Uvedená pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný dosud svůj dluh ani z části neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Dne [datum] byla prostřednictvím elektronické komunikace sjednána mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byl žalovanému na jeho bankovní účet vyplacen úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] ve dvou měsíčních splátkách po [částka] nejpozději do [datum] /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 23-24, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 25-29, formulář pro standardní informace na č. l. 19-21, sdělení [právnická osoba] na č. l. 36 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické podobě v databázi soudu [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 22 p. v./. Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Nadto soud podotýká, že žalobkyně byla již společně s předvoláním k nařízenému jednání upozorněna a vyzvaná k tomu, nechť se k jednání dostaví připravena tvrdit a prokázat zda a jakým způsobem věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru s tím, že uvedené skutečnosti soud zkoumá z úřední povinnosti. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce (která je současně spotřebitelským úvěrem), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o zápůjčce však nebyla platně sjednána. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum]), bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. 13. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že žalovanému byla vyplacena částka [částka], která měla představovat jistinu zápůjčky. V rozsahu této částky se tak žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive žalobkyně coby postupníka, bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky [částka] představující poplatek za sjednání zápůjčky, soud žalobu zamítl, a to s ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce. 14. Pokud jde o uplatněné příslušenství, tedy o zákonný úrok z prodlení, soud žalobě vyhověl pouze ohledně úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení je ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. splatný na výzvu věřitele. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě předžalobní výzvou, avšak nebylo prokázáno, kdy k tomu došlo. Soud proto z hlediska splatnosti bezdůvodného obohacení vyšel až ze skutečnosti, kdy byla žalovanému doručena žaloba v tomto řízení, k čemuž došlo dne [datum]. Po tomto datu byl dlužník povinen ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. dluh splnit bez zbytečného odkladu. Soud má za to, že přiměřená lhůta k plnění v tomto případě uplynula dne [datum] a ode dne následujícího je dlužník v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení ve výši [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Byť by žalobkyni v tomto případě podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s ohledem na datum prvního dne prodlení náležel zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně, soud nemohl překročit žalobní petit, v němž žalobkyně žádala toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu pak bylo příslušenství zamítnuto, neboť nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy, od níž uplatněné nároky žalobkyně dovozovala. 15. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 26,61 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,305 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,695 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo před