7 C 286/2021-48 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], ve znění dohody o prodloužení splatnosti úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku a poplatku vrátit ve lhůtě splatnosti do [datum]. Žalovaná však dosud na tento svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka byla následně smlouvou ze dne [datum] s účinností k [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], příslušenství tvoří nesplacený smluvní úrok ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] a dále běžící úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. 5. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěru o skutkovém stavu. Žalovaná prostřednictvím elektronické komunikace podepsala dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) úvěrovou smlouvu [číslo] ve znění dohody o prodloužení splatnosti úvěru ze dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši [částka], který byl žalované vyplacen na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně se sjednaným úrokem a poplatkem ve lhůtě do [datum]. Žalovaná úvěr čerpala, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena s účinností k [datum] na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaná netvrdila, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti nijak netvrdila ani neprokazovala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] neučinila žádná konkrétní tvrzení, ani nenavrhla žádné nové důkazní návrhy, k prokázání toho, jak konkrétně v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala solventnost žalované. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ ZoSÚ“). 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Dle § 9 odst. 1 poslední věty ZoSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu a žalované měla vzniknout povinnost poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o úvěru však nebyla platně sjednána. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum]), bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. 15. V řízení nicméně žalobkyně prokázala, že žalované byla vyplacena částka [částka], která měla představovat jistinu úvěru. V rozsahu této částky se tak žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Soud proto v této části žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni, na kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena, částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky [částka] představující jednak smluvní úrok ve výši [částka] a jednak administrativní poplatek ve výši [částka], soud žalobu zamítl, a to s ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. 16. Pokud jde o uplatněné příslušenství, tedy o zákonný úrok z prodlení, soud žalobě vyhověl taktéž pouze částečně. Žalobkyni byl přiznán zákonný úrok z prodlení z částky [částka] tak, jak žalobkyně požadovala, avšak nikoli z titulu platně uzavřené úvěrové smlouvy, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení. Byla-li smlouva o úvěru od počátku neplatná, je neplatné též ujednání o splatnosti. Nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení je ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. splatný na výzvu věřitele. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované odeslala předžalobní výzvu k úhradě dne [datum]. Ve smyslu § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena dne [datum]. Po tomto datu byla žalovaná povinna ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. dluh splnit bez zbytečného odkladu. Soud má za to, že přiměřená lhůta k plnění v tomto případě uplynula dne [datum] a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení ve výši [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Byť s ohledem na datum prvního dne prodlení by v tomto případě podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobkyni náležel nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 %, soud nemůže překročit žalobní návrh, a proto byl žalobkyni přiznán toliko úrok z prodlení ve výši 8,05 %, jak bylo v žalobě žádáno. Ve zbývajícím rozsahu pak byl uplatněný nárok na úrok z prodlení zamítnut, neboť nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy, od níž žalobkyně tento nárok dovozovala. 17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 17 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 41,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka]