7 C 305/2021-22 — Okresní soud v Mělníku

V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení, zahájeného rozkazní žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum], byl požadavek žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění specifikovaného v bodu I. výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh z titulu úhrady nákladů za hospitalizaci na protialkoholní záchytné stanici, provozované žalobkyní, ze dne [datum], kdy byl žalovaný přijat k ošetření. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalobkyní žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum] na částku [částka] se splatností do [datum]. Žalovaný dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum], avšak v termínu jeho splatnosti dluh neuhradil. Neuhradil jej ani poté, co byl o zaplacení právním zástupcem žalobkyně předžalobně upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.“). Soud proto se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Soud na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne [datum] hospitalizován, vyšetřen a ošetřen v Protialkoholní záchytné stanici na adrese [adresa], [obec a číslo], provozované žalobkyní. Za uvedenou hospitalizaci a ošetření vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku [částka] daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti ke dni [datum]. Žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni jakožto platbu za poskytnuté vyšetření, ošetření a pobyt uznal co do důvodu i výše v písemném uznání dluhu ze dne [datum]. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána na adresu, kterou označil v uvedeném uznání dluhu jako adresu, kde přebírá korespondenci. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by jeho dluh vůči žalobkyni zanikl z jiného důvodu. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož ust. § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastoupení advokátem ve výši [částka] za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po [částka] za úkon, to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), náhrady hotových výdajů po [částka] za tři výše uvedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši [částka], která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. za použití § 14a AT. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.