8 C 89/2021-30 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soude se žalobou, na základě které se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tomuto poskytla v hotovosti částku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázala peněžité prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila celou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa]. Tato ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh do prvního postoupení pohledávky uhradil pouze částku [částka], která v souladu se smluvním ujednáním byla nejprve započítána na úhradu souhrnného poplatku. Aktuální výše dlužné částky tak činí na jistině [částka] a na souhrnném poplatku částku [částka], který je svou podstatou smluvním úrokem za půjčení peněz a tedy příslušenstvím pohledávky. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně dne [datum] odeslala. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka]. Tuto se žalovaný zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Převzetí půjčky v hotovosti ve výši [částka] žalovaný potvrdil svým podpisem /viz smlouva o půjčce na č. l. 14 spisu/. Dle článku 1 smluvních podmínek byla výše RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 224,28 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce v interním systému CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na zahraniční [právnická osoba] S.à.r.l., sídlem [adresa], a ta ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni /viz smlouvy o postoupení pohledávek v interním systému [příjmení] a správním deníku zdejšího soudu pod sp. zn. 70 Spr 2203/2018 Oznámení o postoupení pohledávky bylo vždy žalovanému oznámeno dopisem /viz dopisy na č. l. 15 a 17 spisu vč. poštovního podacího archu na č. l. 16 a 18 spisu/. Žalovaný byl naposledy k úhradě svého dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 19 spisu vč. poštovního podacího archu na č. l. 20 spisu /. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. 7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům., 9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši [částka] a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. 11. Pokud jde o sjednaný souhrnný poplatek, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud se plně ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně žalobkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnost