9 C 25/2020 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši [částka]. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internet), kdy žalovaný za účelem ověření totožnosti zaslal ze svého bankovního účtu na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně poplatek ve výši [částka]. Na základě smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do [datum]. Žalovaný svému závazku nedostál a na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Tato jí následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. 5. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující [částka], soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo]. Za účelem ověření totožnosti žalovaného provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, v rámci níž převedla [částka] z bankovního účtu vedeného na jeho jméno na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Touto smlouvou se smluvní strany zavázaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný je povinen peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 30 dnů. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil a předmětnou částku právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tato jí následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do 30 dnů. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Dluh za žalovaným byl postoupen na žalobkyni. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil, dostal se do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak, jak je žalobkyně uplatnila. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Z této částky [částka] představuje zaplacený soudní poplatek, [částka] představuje náhradu nákladů právního zastoupení za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po [částka] podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (3 × 200 + 21 % DPH) a [částka] představuje paušální částku náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právních služeb po [částka] dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21% DPH). 14. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle ustanovení 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. O uložení povinnosti žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za řízení soud rozhodl v tomto konečném rozhodnutí o věci samé (arg. § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) s respektem k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, č. j. 93 Co 56/2013-55 zveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 48/2014 civ. Dosud zaplacený soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků činil [částka]. Jelikož soud ve věci elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení (§ 174a odst. 3 ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) o.s.ř.), doměřil dle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků soudní poplatek do výše dle položky 1 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků, tedy na celkovou výši [částka]. Doměřený soudní poplatek, který je žalobkyně povinna soudu zaplatit takto činí [částka], přičemž nedochází ke vzniku nové poplatkové povinnosti, ale jen k jejímu doměření do správné výše (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).