11 C 43/2021-67 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení, zahájeného žalobou doručenou soudu dne [datum], byl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 7 634 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče. Náklady za tato vyšetření byly účtovány fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou [datum], celkem ve výši 7 634 Kč. Žalovaný, občan [anonymizováno] nebyl v době poskytnutí zdravotní péče pojištěn, a proto je povinen náklady na tuto péči uhradit sám. Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpis, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenového předpisu o regulaci cen zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR [číslo]. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván, a to zaslanou upomínkou ze dne [datum] doručenou na adresu žalovaného v ČR. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval a na dluhu nic neuhradil. 2. Protože se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, byl mu usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. 11C 43/2021-59 pro řízení jmenován opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení], advokát. 3. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila, opatrovník žalovaného výslovně s postupem soudu souhlasil a dále konstatoval, že ani jeden z listinných důkazů předložených žalobcem neobsahuje podpis žalovaného či jakékoli odsouhlasení žalobcem účtovaných úkonů z jeho strany. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady za poskytnou zdravotní péče byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] znějící na částku 7 634 Kč (faktura, příloha k faktuře čl. 9 spisu, přehled o faktuře, ztotožnění žalovaného čl. 10 spisu). Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, přičemž cena vyúčtovaného bodu byla stanovena dle cenové předpisu o regulaci cen zdravotních služeb uvedeného ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR [číslo]. Protože žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče pojištěn, je povinen náklady na tuto péči sám uhradit. Upomínkou ze dne [datum] (čl. 11 spisu) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, bezbýsledně. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh cokoli uhradil. 6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a dále dle ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen z.z.s.). 7. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst. 2). 8. Podle § 2637 o. z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků. 9. Podle § 41 odst. 1 písm. c) z. z. s. pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 10. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému zdravotní péči ve zdravotním zařízení žalobce dne [datum] a žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci za poskytnutí zdravotní péče částku ve výši 7 634 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný za poskytnutí zdravotní péče neuhradil ničeho, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Pokud pak jde o ztotožnění žalovaného, lez konstatovat, že soud nemá pochyb o tom, že to byl právě žalovaný, kterému byla poskytnuta zdravotní péče s jeho souhlasem ve zdravotním zařízení žalobce, kdy žalovaný byl na dokladu označeném jako vyúčtování ambulance na čl. 9 spisu náležitě identifikovaný, a to bydlištěm, datem narození, státním příslušenstvím a číslem jím předloženého a žalobkyní ofoceného dokladu. 13. O náhradě nákladů řízení rozhod soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 500 Kč, přestavující podle ust. § 2 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., paušální náhradu nákladů žalobkyně, jež není v řízení zastoupena advokátem, za tři úkony, z toho dva úkony po 100 Kč, a to zaslání výzvy před podáním žaloby a podání žaloby a jeden úkon po 300 Kč a to podání odvolání. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 14. Výrok III. o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšná žalobkyně byla v souvislosti s tímto řízením od placení soudního poplatku usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 8. 2020, [číslo jednací] osvobozena a povinnost k jeho úhradě tak dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného.