15 C 360/2022-19 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa žalobkyně] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu a zaplatit celkové náklady půjčky, tedy obchodní úrok ve výši 10 189 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách po 2 100 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaný půjčku čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, proto byla pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh hradil celkem částku ve výši 10 500 Kč. Žalovanou částku ve výši 4 500 Kč tak tvoří pouze dlužná jistina, příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení v běžící výši 15 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splatit spolu se souhrnným úrokem ve výši 10 189 Kč ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč počínaje dnem [datum]. Žalovaný peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy o půjčce/viz smlouva o půjčce na č. l. 7 spisu, výdajový pokladní doklad na č. l. 9 spisu/. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil, když na svůj dluh uhradil celkem částku pouze ve výši 10 500 Kč. Pohledávka žalovaného byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni /viz smlouva na č. l. 10-11 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho na možnost soudního vymáhání /viz předžalobní výzva na č. l. 12 spisu/. Žalovaný netvrdil, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. S ohledem na okamžik vzniku předmětných závazků (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ OZ“), ve vztahu k nároku na příslušenství, které představuje úroky z prodlení, soud věc s ohledem na uplatněné úroky z prodlení od [datum] posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Podle ustanovení § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 9 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 OZ, která byla současně spotřebitelským úvěrem, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit včetně příslušenství. Splatnost úvěru byla smlouvou stanovena na 12 měsíčních splátek počínaje dnem [datum], splatnost úvěru tak nastala dne [datum]. Žalovaný svůj závazek nesplnil a peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Jen pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval prokazováním toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost ověřovat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně nárokovala pouze zaplacení dlužné jistiny, kterou by soud žalobkyni přiznal i v případě, že by neprokázala splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně. 12. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dlužnou jistinu uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 819 Kč. 15. Lhůty k plnění ve výroku I. a II. byly určeny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.