16 C 5/2022-73 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 39 615,92 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], Sliema SLM [číslo], Malta) uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, na níž se žalovaná po zadání osobních údajů registrovala. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně splácet. Žalovaná čerpala peněžní prostředky v konečné výši 69 615,62 Kč, úvěr měla splatit nejpozději dne [datum], což neučinila a ocitla se v prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované činí žalovanou částku. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že je jí známo, že má ve vztahu k žalobkyni dluh, na úvěr však platila částky, které dokládá výpisy z účtu, neví přesně kolik již uhradila, má pocit, že čím víc platí, tím víc dluh narůstá. Při uzavírání smlouvy po ní bylo požadováno předložení výplatní pásky a občanský průkaz. 3. K jednání soudu dne [datum] se řádně předvolaná žalobkyně s omluvou nedostavila. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc v její nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná jako klient a právní předchůdce žalobkyně sjednali prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí spolu s úroky ve výši 8,5 % měsíčně, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně a úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší /viz smlouva o úvěru na č. l. 17-19 spisu, platební informace na č. l. 20 spisu, obchodní podmínky v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované bezhotovostním bankovním převodem na její účet částku v celkové výši 58 800 Kč /viz výpisy z účtu na č. l. 16, 30 – 39, 48 a v systému ISAS, potvrzení o platbě na č.l. 65 – 71 spisu, vyjádření banky na č. l. 56 spisu/. Žalovaná uhradila postupnými platbami částku 36 500 Kč, a to 25 500 Kč před podáním žaloby a 11 500 Kč po podání žaloby / viz výpisy z účtu na č.l. 30 – 39, 48 a v systému ISAS /. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Žalovaná byla k uhrazení dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum], která jí byla odeslána [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva na č. l. 21 spisu, podací lístek na č. l. 22 spisu/. 5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované celkovou částku 58 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti finanční prostředky splácet s odbornou péčí. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. K tomu soud dodává, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované