17 C 283/2022-60 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 3 800,75 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO]) uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 5 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 1 199,25 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 3 800,75 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 3 800,75 Kč, příslušenství sestává z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši celkem 2 178 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 36 % ročně z dlužné jistiny 3 800,75 Kč za období od [datum] (dne následujícího po splatnosti úvěru) do [datum] (dne následujícího po dni účinnosti smlouvy o postoupení pohledávky) v kapitalizované výši 539,81 Kč, náhrady nákladů za odeslání upomínky ve výši 500 Kč, další náhrady nákladů za mimosoudní vymáhání pohledávky po postoupení pohledávky žalobkyni v celkové výši 473 Kč, ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 3 800,75 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 396,03 Kč, a dále běžícího od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO]) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) úvěrovou smlouvu [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši dle obchodních podmínek a sazebníku nejpozději do [datum], neboť z žalobkyní předložených listin – smlouvy o spotřebitelském úvěru /viz č. l. 10-13 spisu/, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru /viz č. l. 14-16 spisu/ nelze uzavřít, že by byl prokázán jednoznačný projev vůle žalovaného k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv hodnověrným způsobem ověřovala, že veškeré na dálku vyplněné vyplněné údaje vyplňovala právě osoba žalovaného. Žalobkyně toliko prokázala, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne [datum] platbu ve výši 5 000 Kč /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 17, odpověď na dotaz ohledně majitele bankovního účtu na č. l. 52 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Zároveň by soud ani nemohl učinit skutkový závěr takový, že by právní předchůdkyně žalobkyně v případě platného uzavření smlouvy řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že ani úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně sice neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, prokázala však, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částku 5 000 Kč bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 5 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, kterou žalovaný ani k výzvě neuhradil, přičemž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 3 800,75 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny včetně úroku z prodlení z této částky. 17. Žalovaný byl povinen vrátit bezd